Sils Maria

Alpy, Binoche a hudba paráda (začátek druhé kapitoly je krásný a překvapující), zbytek by se dal označit jako poloesejistický film který sice poskytuje materiál k zajímavým úvahám a je klasicky assayasovsky uhlazený, uměřený a rytmicky po celou dobu zcela vyrovnaný, ale právě skrze svou esejistickou podstatu nakonec působí poněkud povrchně a opatrně. Ale možná to tak má být, možná se podobná témata nedají pojednat jinak než naznačením, aby z výsledného tvaru nevznikl pouhý bulvární výkřik. Tematicky příbuzné Odnikud někam od Coppoly ale bylo o něco lepší. (23.01.2015)

Film NENÍ pro ty, kteří: nemají rády silné hlavní hrdinky (herečky zvlášť) a vůbec se nezajímají o divadlo. Dále se určitě nebude líbit milovníkům rovin a všem těm, kteří preferují jednoduchý příběh s minimem dialogů a dovysvětlení všeho, co na plátně vidí... Vy ostatní - vítejte v Alpách a doufejte zahlédnout Majola Snake.... (28.10.2020)

Kvalitních konverzaček pohříchu ubývá. Tady jde o nastudování nové divadelní role pro stárnoucí herečku (Juliette Binoche), kterou na evropské cestě doprovází asistentka s tváří Kristen Stewart. Ocitnou se ve švýcarské vesničce, kde se tak střetávají dvě rozdílné generace, různé pohledy na svět žen (každá doba přináší jiné přístupy), stejně jako jsme svědky sekvencí živých zkoušek náročného textu. Pokud si vše sedne, máme vyhráno. Jenže diváků, kteří mají náladu na stovky slov, hodně nepospíchající tempo a absenci střihače v místech, která si o krácení nahlas říkají, zřejmě moc nebude. Některé minilinie jsou zbytečné, nezáživné. Jindy vynikne dokonalé soustředění na roli. Binoche stále dokáže zaujmout, u Stewart oceňuji snahu zkoušet štěstí v nezávislejších vodách (Still Alice, Svět podle Mallory i snímky před emo-bezkrevnou romantikou). Tady nicméně vyběhnou závěrečné titulky a snaha zapamatovat si tenhle konverzační kus záhy ztrácí na síle. (24.02.2015)

áno mám slabosť pre ženské filmy a hlavne pre francúzske ženské filmy. scenár neobjavil ameriku, téma stárnucej herečky a jej ,,mladšej a krajšej" kolegyne je stará snáď ako kinematograf, je to asi tou zvláštnou pomalou rádoby hanekeovskou atmosférou a trochu prvoplánovým, ale cez to všetko veľmi pôsobivým zvratom v závere, prečo mi ten film stále vŕta v hlave. a myslím si, že keby to bolo celé po francúzsky bolo by to asi aj za 5. a kirsten stewart úprimne prekvapila. (21.04.2015)

Strašne strašne zdĺhavé a tým pádom aj nesmierne nudné. Kľudne by to išlo skrátiť aj o 30-40 minút, pretože v mnohých fázach sa vyskytovali dosť nepodstatné scény. Možno by potom aspoň o čosi viac vynikla tá samotná kostra príbehu a nemusela by byť obalená v tom tuku zbytočností. Ale ani tá kostra nebola dostatočne pútavá a celá tá zápletka bola veľmi slabučká a strohá. Mňa osobne to absolútne nenadchlo a najkrajšou scénou bol asi aj tak ten Majolský had, ktorý sa preplazil malebným alpským údolím za sprievodu nesmrteľného Pachelbelovho rytmického Canonu. (18.01.2015)