Ida

Navnadilo mě místní hodnocení, ale tak povrchní výpověď plnou klišé na klišé a předvídatelnou až běda jsem nečekal. Navíc - nevím, co je to za nový zlozvyk, i v českých filmech jsem to už viděl - rámovat obraz kamery co nejnesmyslněji, lidi tváří z obrazu ven, nebo uříznuté obličeje ve spodní části a nahoře hromada nic neříkajícího prostoru... Asi snaha o umění pro umění, když už tu kameru moc držet neumím. Snaha být cool čiší i z toho použití původního formátu 4:3 v černobílé, ale když to přitom vezmu digitálně a bez perspektivy původních kamer, tak je to pak snaha k ničemu. Hlavní herečka mi svým kamenným xichtem lezla na nervy od začátku (plus ten zmučený obličej třeba po strašné námaze s balením kufru), a protože v tom chybějí emoce, celé chladně odvyprávěné drama mi bylo šumák. Vzpomněl jsem si na daleko životnějšího Tlumočníka s Menzelem, tam se těm postavám dalo věřit a to putování díky tomu mělo šťávu. Tady sleduju jen trpné obličeje. Je to zkrátka pokrytecky natočený film o sice silném tématu, ale podaném stylem bulvárního magazínu, a aby si toho nikdo nevšiml, napasujeme tam ty hrátky s kamerou. (03.10.2020)

Ne ne, tak dnes jsem si asi nevybrala úplně nejlépe. Nejen, že měla Ida alá Anna ponurou minulost, ale její život v přítomnosti, jak nám byl předložen, nebyl o nic vlídnější a to nemluvím o její evidentně pochmurné budoucnosti. Žel, neoslovili mě ani bezvýrazní herci, ani kamera, kde mě občasné, zvláštní záběry vysloveně rušily a měla jsem nutkání tou kamerou pohnout. Kostra by byla dobrá, 50 léta zřejmě jak vyšitá, ale zpracování se zkrátka v mých očích moc nepovedlo, takže já dnes nad dvojku nejdu. Poláci mají v zásobě přece jen lepší kousky. (09.07.2014)

Černobílá a v poměru stran 4:3 natočená pocta kinematografii 60. let (ve kterých se děj filmu odehrává) a zároveň návrat režiséra Pawlikowskiho na polskou filmovou půdu. Příběh mladé novicky (fáze před jeptiškou), která se vydá se svou tetou na komorní road trip s cílem objevit hrob svých rodičů a nalezne přitom sama sebe, není příliš atraktivní a už vůbec ne nepředvídatelný. Zato výtvarná stránka filmu stojí za to. Ida je skromným a čistým filmem, který klade důraz na psychologii postav a na estetiku obrazu. Napoprvé zaujme, po opakovaném zhlédnutí však nevolá. (08.07.2014)

3-4 / Možná spíš 3. Fim se mě nedotkl tolik, jak jsem čekala. Možná jsem jen přesycená filmy, které u mě naplno "zazněly" (Frank, Chlapectví). Nádherné černobílé fotografie, statičnost, to mě baví. Vnitřní svět hrdinek je ale dost neproniknutelný. Jejich reakce občas dost možná nepochopitelné. Závěrečných cca 20 minut ale hodně vydařených. Trailer je vynikající. (15.07.2014)

Převezmu kus názoru z nejmenované recenze: Kdyby byla Ida natočena někdy v 60. letech, pravděpodobně by byla zapomenuta ve vlně (Vlně) podobných snímků. Protože však vznikla dnes, odnáší si jednu cenu za druhou. Abych ovšem nepůsobil jako kritik podobných pokusů. Naopak oceňuji, když se někdo v dnešní době pokouší navázat na léta minulá za pomoci umělecké formy, která se dnes již tak těžko napodobuje. Samotná Ida (film i postava) na mě však působila natolik odcizeně, že jsem se nebyl schopný dokopat k jakýmkoli emocím. A to samé platí i o kameře. Jednotlivé záběry působily jako čirý kompoziční orgasmus, který ale v celkovém vyznění budil dojem sterility a totálního odcizení, které ve mě ovšem nezanechalo tu "správnou" filmovou depresi. 5/10 (20.01.2015)