Ida

Krásný film, u jehož sledování jsem si pořád říkala Jak tohle skončí, proboha. A na konci mě čekalo další překvapení. Nevysvěcená jeptiška se poprvé v životě setkává se svou tetou a společně pátrají po své rodině. Teta je chladnokrevná, světem protřelá žena, proti ní působí křehká osoba jeptišky jako Boží světlo. A konec stojí za to. (28.03.2020)

Závidím těm, kteří v tom vidí mnoho myšlenek a pocitů... :) Oceňuji pěknou kameru, postavu tety Wandy a lákavě načrtnutá témata (např. zásadní kontrast povah hlavní dvojice), z nichž ale snad žádné podle mě nebylo využito naplno. Nemám nic proti pomalému minimalistickému artu (i když přiznávám, že moje krevní skupina to zrovna není), ale Ida mi nikterak silný divácký zážitek bohužel nenabídla. 60 % (21.01.2015)

Případ Pawlikowského a "Idy" v praxi ukazuje platnost odvěkého pravidla, že talent bez tématu není ničím, respektive, že nejpůsobivější díla vzniknou, když se tvůrci obrátí do sebe a věnuje se osobním tématům. Pawlikowski do té doby byl solidním, ale nijak zásadním filmařem s mnohaletou kariérou v oblasti esejistických dokumentů pro BBC a v nezávislých žánrovo-festivalových kruzích. "Ida" reflektuje jeho vlastní renesanci coby člověk a tvůrce v návaznosti na tragické události v jeho rodinném životě a zjevnou bilanci jeho vlastní identity a existence coby emigranta, kterého během dospívání matka vzala z Polska do Velké Británie. Pawlikowski film koncipoval jako reflexi Polska s jeho eticky problematickou historií a křivdami na druhých, se kterými se na rozdíl od něj a jeho hrdinky země nikdy nevypořádala. Právě skrze osobní rozměr ale "Ida" nespadne do historické teze o vině, ale naopak zůstává intimním filmem o svobodě, životních rozcestích a síle osobní volby, bez ohledu na to, jak může tato volba s ohledem na škatulky vyznívat nepřípustně. Zvolená stylizace s užitím klasického formátu a černobílého obrazu je současně otevřenou poctou kinematografii v době, do níž je film zasazen, ale současně využitím tohoto existujícího výrazového slovníků k vlastním cílům (jak je vidno nejen z koncepčního významového užití statických a pohyblivých záběrů, ale také z klaustrofobního rámování, které se postupně mění na detaily v závěru filmu). Zůstává paradoxem, že Polsko si po světovém úspěchu a oscarovém vítězství přivlastnilo jako svou vizitu film o přijetí minulosti, smíření se s ní a skrze to objevení nové síly pro vlastní život, tedy věcí, které tamní společnost a vláda zásadně popírají. (13.04.2020)

Vyvediem z omylu PAWLA PAWLIKOWSKEHO,ktorý si myslí,že je nový KRZYSZTOF KIESLOWSKI.Naozaj,NIE JE! IDA je zaujímavý,pozoruhodný snímok,hold skladajúci ku klasickým 60 rokom,napríklad Miloš Forman-Česká nová vlna,alebo Francúzska nová vlna:TRUFFAUT,GODARD... Popritom práca kamery je unikátna.Svedčí o tom nominácia na OSCARA za kameru a cudzojazyčný film! Pekné teda,ale pochybujem,že si odnesie niečo z toho. Jedna stránka mince je vizuálna stránka,druhá stránka mince sú herecké výkony,s ktorými som prežíval zívanie,nudu,úzkosť,depresie,obidve AGATY sú divné,zvláštne,neobyčajné,klasické protipóly,Mladá,životom skúšaná Anna odchádza z kláštora,je židovská mníška,ktorá chce zistiť,čo sa stalo s jej rodičmi za úradovania nacistov,ktorí mali svoje konečné riešenie,tak nie je ťažké sa dopátrať,ako skončili.Na myslí mám väčšinu,jej rodičia sa skrývali v lese,kde sa im dostávalo pomoci,ktorá sa zmenila na niečo úplne iné.Je hanblivá,neskúsená,zamyslená...Zato prichádza za svojou tetou,s ktorou sa nikdy nevidela.Wanda je prokurátorka,čo má pestrú minulosť,na svedomí má ničenie ľudí,ktorí opovrhovali režimom,tak ručne stručne sa s nimi potom zaobchádzalo.Inak ukája sa alkoholom,fajčením jednej krabičky cigariet od druhej a na moje počudovanie ju zmieta vnútorná kríza,ktorú vyrieši ráznym deštruktívnym spôsobom.Anna sa chce vydať s Wandou na ROAD TRIP,aby rozlúskli záhadu a tvária sa tak divne,že som po celý čas rozmýšľal,ako vyzerá Anna bez svojho habitu,vlastne,keď sa pominie jej teta Wanda,tak sa začne podobať práve jej,svojim správaním ju obstojne zastúpi,zmena správania je nezmyselná,nezmyselný je práveže tento film,v ktorom som sa tešil na inú filmovú kultúru,ktorá sa mi z časti dostala(estetická čierno-biela kamera),ale ako dej postupne spel k záveru,tak som sa nejako nevedel dočkať tituliek,vďaka Bohu,že to trvalo pod 90 minút! (29.01.2015)

Na film som si musel "zvykať". Prvú pol hodinu sa zdalo, že sledujem nudnú ťažkú depku o následkoch WWII, kde je veľa nedopovedaného a ničoho nového sa vo filme nedočkám. Čiernobiele zábery boli nielen krásne umelecky vystavané, ale postupne nám všetko mlčky a o to naliehavejšie "vysvetlili". Áno, chýbal mi tam pozitívny vyprošťovák, ale možno práve preto to bolo emocionálne nesmierne silné. FBIOFEST Bratislava 2014 (24.03.2014)