Totem vlka

Annaud tentokrát nejde do hloubky, pouze líbezně krouží na povrchu dosti nepůvodní a jednoduché pohádkové rozprávky, která navzdory velké řemeslné profesionalitě a dobrému člověčímu srdíčku nemá čím překvapit a vlastně ani dojmout. Vyprávění je svěží jako jarní vítr na majestátních mongolských stepích a technicky náročné scény s divokými zvířaty opět berou dech, ale scénář poněkud selhává v přirozením propojení všech dějových motivů a především v oblasti přátelství a porozumění dvou živočišných druhů nedosahuje zdaleka takové intenzity jako například dnes takřka zapomenuté VOLÁNÍ VLKŮ. Od filmaře Annaudova formátu tedy zklamání, jako věrný náhled do čarokrásné přírody s její specifickou mytologií a životním řádem ale velmi příjemné a autentické dílo... 70% (27.06.2016)

Ukoptěná patetická nuda řízlá čínským hereckým pakošstvím, takže ač se to bere úmorně vážně, tak se tam protagonisti chovaj jak ve slapsticku. Annaud umí komponovat záběry, ale totálně selhává ve snaze poskládat z nich film, který by fungoval alespoň na jedné z šestadvaceti rovin, na kterých se snaží pohybovat. V druhé polovině už jsem měl dojem, že řadil scény za sebe podle hodu kostkou. Navíc scény jako mladý Číňan není schopen spustit zrak z odhalených nohou sličné Mongolky, která tahá za ocas vlka v ovčím stádu či hrdina, jemuž mongolský bůh sesílá obrázky z mraků připomenou nejsladší období Sommersovi dementní kreativity. Přál jsem si, aby všichni vlci co nejdřív chcípli. (05.07.2016)

Po vizuální stránce pastva pro oči v kombinaci s nezlomnou přírodou a lidskou tvrdohlavostí. Není to film, který by nějak oslnil, i tak navzdory svému rezervovanému postoji k filmům s tématikou - člověk, příroda, zvíře - mě svým způsobem oslovil. Někdo v tom může vidět klišé nebo nějaký předem vykonstruovaný nature sluníčkarismus, ale záleží na každém, jak to kdo pojme. Vizuální stránka, precizní práce se zvířaty a nádherná Hornerova hudba dělají to, co dělá z obyčejného filmu ten lepší. (25.09.2015)

Vlci, ovce, bobry, komáre, gazely a ľudia. Pokiaľ sú to ľudia miestni, tak sa tá symbióza dokáže udržať v rovnováhe. Lenže úrady v Pekingu si zmysleli, že sú najmúdrejší na svete a ich zásahy nie sú zrovna najšťastnejšie. Annaudov film popravde najviac boduje svojou výtvarnou stránkou, príroda je snímaná úžasne a pri akčných scénach sa tají dych a divák si hovorí, ako je vôbec možné niečo podobné so zvieratami nakrútiť. Príbeh je obstojný, len tie špiritistické patetické múdra o prírodnom duchu a tak podobne som radšej odignoroval. Štvrtá hviezda je samozrejme za toho malého beťára vo vlčej koži. Len aby si ľudia po Totemu vlka nezačali zaobstarávať vĺčatá namiesto psov a mačiek, lebo s tou výchovou to nebude tak jednoduché. (23.10.2018)

Vlky sú nádherné stvorenia zasluhujúce úctu k prírode. Podobne ako vo väčšine ostatných (hraných) filmoch, aj v tomto sú vlkom pripisované vlastnosti, ktoré nemajú (prehnaná inteligencia, krvilačnosť, pomstychtivosť, atď), a odpisované zasa tie, ktoré majú (ale nehodia sa do scenára). Len v záujme toho, aby pritiahli divákov. Keď sa premnožia vlky, príroda si to v dlhodobom meradle upraví do rovnováhy (bude menej potravy, a tak šelmy zahynú; resp. tým reaguje na premnoženie nižšých článov v potravinovom reťazci alebo mrchožrúctvo). To ľudia sú premnožení, je nás ako múch, ako premnožených kobyliek nivočiacich celú Zem, množíme sa ako potkany, nás by trebalo kántriť, lenže príroda má bohužiaľ iba slabé páky, aby s nami zatočila. Tak, ako mal slabé páky hl. hrdina, aby zachránil, resp. ochránil to, na čom mu záležalo. Pochybujem však, že režisér preniesol do filmu to, čo asi zamýšľal. Ani scenáristicky to nie je nič svetoborné. Lietajúce vlky. Vlky predsa nelietajú. Ale lietajú, moj dedo to videl na vlastné oči. A ešte niečo, neodporúčam tento film sledovať vašim ovečkám, mali by z neho nočné mory. (29.10.2016)