Děti

Méně je někdy víc. "Jenom" soubor čtyř povídek provázaný velmi volně motivem nukleární rodiny, ale Jaroslav Vojtek v každém okamžiku přesvědčuje, že přesně ví, kdy pozorovat z povzdálí, kdy přejít na detail, kdy dynamicky rozhýbat mizanscénu a kdy jí naopak zmrazit. Film, který se ke svým postavám dostává bez zbytečných slov, dokáže všední situace měnit ve zneklidňující momenty, nebojí se fragmentu, náznaku, ani velkých lyrických point. Jasným vrcholem skoro mlčenlivý sněžný Maratón (takhle nějak se má točit sociální melodrama bez náznaku falešnosti). Ne vždy dotažené k perfekcionismu, ale ani jednou za hranou vkusu. Působivé, komisní, syrové i nevlezle vtipné, empatické a tvrdé. Společně s Cestou ven jasný "federální" film roku a důkaz, že přechody dokumentaristů k hraným filmům jsou způsobem, jak se dorovnat zahraničním trendům. (15.10.2014)

Tak som na doporucenie miestnych 4 a 5 hviezdickovych mentalov zase pozrel na domaci pokus a zas na hovno. Dej to nemalo, detski herci nevedia hrat /ani dospeli/, reziu to asi ntiez nemalo : ne, ne, na taketo "nadhery" zvysoka seriem a ostanem verny radsej europskej tvorbe : El metodo, Kak ja provjol etim letom z RF, Optimisti zo Srbska : 5 % (15.09.2015)

Ja netlieskam, ale lámem palicu nad SK filmami. Ešte jeden podobný film a môžem si dať rovno oprátku. Umelecky hodnotný film zrejme musí byť depresívny, bez dialógov (ak aj dáke sú, prajete si, aby radšej neboli) , bez východiska a pokiaľ možno bez deja. Pardon, ale aj divák má svoje mantinely. A na ten sa môj práve narazilo. Na ďalších pár rokov preto tunajšiu produkciu radšej vynechám. [9. MFF Cinematik, Piešťany 2014] (25.09.2014)

Jedna hviezdička je pre mňa za odvahu to dopozerať. Druhá, je za detských hercov. Dať toto na záver festivalu Cinematik, kedy normálny človek čaká, že na záver príde najcennejší film festivalu - napr. jeden z ocenených, dostane peknú bombu do ksichtu v podobe tohto "filmu". Jaro Vojtek by sa mal radšej držať dokumentárnej tvorby. Z dielne VŠMU som ešte nevidel jeden kvalitný hraný film. A tento počin je toho ďalším dôkazom. (27.09.2014)

Ja tlieskam! Výborný slovenský film, ktorý sa na nič nehrá. Väčšina hercov mi síce nebola sympatická, ale to dobre dokreslovalo osudovú atmosféru. Aj napriek fatalite zobrazených situácii som tu cítil pozitívnu energiu, ktorú si prakticky každá hlavná postava dokázala vydobiť od života v prchavých okamihoch šťastia. Posledná poviedka OTEC - bola brilantná a vtipná. Jaro Vojtek nezaprel svoj žánrový pôvod a film po celý čas budí dojem dokumentu. (25.09.2014)