Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Zrovna teď je v Brightonu jasno, 12 stupňů Celsia (na Veselíčku je polojasno, teplota o něco vyšší). V popředí brightonského skyline se Nick Cave prezentuje (a je prezentován) jako usedlý, přemýšlivý a tvořivý, intelektuál. Nic bych nedal za to, že takový byl vždycky, i ve svých divokých letech. To, že našel svoje místo (je o něm často řeč: místo jako lokalita na zemi i místo jako situace v mysli). Jeho bílou i černou můrou je neustálá přeměna - přeměna sama v sebe, vysílání a přijímání signálů, komunikace s věcmi, lidmi (živými, mrtvými i vymyšlenými), přizraky a monstry. Pozn. 1: Z jeho koncertu v Praze si toho moc nepamatuji, ale jeho koncert s (doktorkou) Ninou Simone mi nejspíš zůstane v paměti jen jeho prostřednictvím. Pozn. 2: Ze 7 představených písniček (ve studiu, na koncertu) jsem si znovu (v plné verzi) pustil "Jubilee Street" - a zjistil, že "I got a foetus on the leash" je jen básnickou inspirací. Pozn. 3: Nakonec mám radost z toho, že se z Nicka stalo to, co z něj stalo, a že ne to, co se v bluesové hantýrce nazývá "go down slow". (22.06.2018)

(LFŠ 2014) Geniální dokumentární, hudební film, solidní, vtipný, krásný...Nick Cave je skvělý, mohla bych jeho hlas poslouchat pořád dokola a neomrzel by mě, už jen ten trailer mám dost ráda a o to víc, celý film....Super, toto se moc povedlo, jeden z nejkrásnějších zážitků na LFŠ! Tak ahoj v říjnu, Nicku! (07.09.2014)

Formát dokumentu mi vyhovoval a i přes to, že jsem fanatický fanoušek Nicka Cava, Warrena Ellise a celkově všech, co se pohybují okolo těchto dvou géniů, mi snímek nepřišel nějak přehnaný a vše, co v něm bylo řečeno, by se mělo tesat do kamene. Pokud bych podobný film točil já, rozhodně bych se víc soustředil na autentickou dokumentaci života hlavních protagonistů a režírovaných sekvencí bych se asi vyvaroval. Stejně jako je Nickův styl surově-poetický - dle mého mělo být vyprávění stejně takové. Nejsilnější jsou potom pro mě pasáže, kdy je zcela autenticky zaznamenávána atmosféra a skutečnost nahrávání jednotlivých singlů na albu Push The Sky Away. Tyto sekvence vyzařují tolik přirozené a upřímné energie díky všem zúčastněným, že lze opravdu přijmout a pochopit vše (pokud je člověk dostatečně empatický), co je v dokumentu řečeno - tedy to, že když se muzika (a vlastně jakékoliv umělecké dílo) dělá upřímně a tak, že jí chce člověk něco sdělit a předat dalším generacím či lidem kolem sebe - tehdy jde o zachycení momentu, lidské emoce, myšlenky, jednoduše řečeno zakonzervování (alespoň dle slov Nicka) příběhu do poetických rýmů a tónů, a ty přetrvají čas a všichni v budoucnu si z nich vezmou přesně to, co potřebují sami pro sebe, aby dokázali lépe pochopit svět kolem nich. (01.08.2014)

Nick Cave není jen skladatel a zpěvák, ale také spisovatel a scenárista. To z tohoto dokumentu dělá zajímavou podívanou i v pasážích, kde Nick nezpívá (kterých je také většina). Až jsem dospěl k přesvědčení, že film je zajímavější, když jeho ústřední protagonista mluví, než když zpívá. Dvojice režisérů má na tom, jak hladce to všechno funguje, nepochybně také značné zásluhy, ale charisma ani básnická poetika Nicka Cavea léty evidentně neslábnou, takže nakonec je zajímavé, i když mluví o počasí. (31.12.2018)

O Nicku Caveovi vím akorát to, že je to muzikant. Takže jsem byl zvědavej na to, co mi o něm dokument může říct a pár věcí jsem se vážně dozvěděl. Taky jsem si však ujasnil to, že já nebudu patřit k zástupům jeho fanoušků. Slovo "lyrická" v popisu opravdu dokonale vystihuje podstatu celého projektu. (08.02.2015)