Komisař Maigret zuří

Komisař Maigret ve skutečnosti nezuří nebo minimálně svůj hněv dovede umně skrývat pod věčně zádumčivý tón s ironickým vtipem navrch. Ale vyšetřování včetně rozplétání a naplánoví akce jde mu výborně od ruky, pokaždé upoutá svou bystrostí, přesným smýšlením i milým nadhledem, Jean Gabin se pohybuje v této poloze s velkou grací jako doma a Michel Constantin jako hlavní záporák je tradičně rovněž klasa... Přestože většina filmu pojednává o policejním honu na zločineckou partu, kterou známe už od počátku, atmosféra těchto kriminálek v černobílém hávu na mě dýchá podmanivou atmosférou, že mě to stejně nenudilo, a já si Gabinova Maigreta ve společnosti rovněž schopných spoluhráčů užil i v posledním ze tří filmů. S odstupem času mě nejvíc překvapila dvojice pomocných vyšetřovatelů ve složení budoucího Funésova přihrávače Jacquese Dynama a představitela drsných záporáků Marcela Bozzuffiho na nezvykle kladné straně zákona v umírněné poloze. Konečně jsem film viděl i v originálním znění a tak jsem dodatečně ocenil i volbu autentické mnohojazyčnosti u vyjednávání mezi gangstery několika národností, kteří spolu mimo francouzštiny skutečně jednají anglicky i italsky. [85%] (03.09.2022)

Třetí a poslední setkání s Maigretem v podání Jeana Gabina dopadlo asi nejlíp. Nevim, jestli je to tim, že tenhle film má jinýho režiséra, nebo je to prostě tim, že se natočil až v 60. letech, kdy se začaly projevovat nějaký ty vlivy nový vlny, ale nepůsobil na mě až tak zastarale jako přechozí dva Maigretové. Navíc to trochu dokázal oživit záporák Michel Constantin. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Ale budu se zase opakovat, že seriál s Cremerem se mi líbí mnohem víc. (31.08.2022)

Přidávám společný komentář k filmům Komisař Maigret zuří a Maigret klade past, viděným bezprostředně po sobě. V obou případech mé hodnocení zásadně ovlivnil dabing, zatímco novější Komisař Maigret zuří s novým dabingem (Schánilec, 2003) je nudná záležitost typické krimi, která nemá pořádně o čem vyprávět, a na niž ihned zapomenete a není problém u ní opakovaně usnout, starší Maigret klade past s výborným Zlatomírem Vackem a celou dabing partou z ČST Brno je zábavný, veselý i napínavý (kombinace jadrného humoru, bodrého vyšetřovale a archaismů nejvíc připomene nejlepší příběhy rady Vacátka). Zase se ukazuje, že 50 let starý film nelze nadabovat v dnešní mluvě. Ty skvělé dialogy, dnes už nepoužívaná slovní spojení, slovní humor, to je vše, co se podařilo v původní úpravě a nepodařilo v nové. K nové jazykové úpravě filmu Komisař Maigret zuří bych ještě dodal, že film je tvořen původní stopou, ve které se mluví francouzsky, ale i někdy anglicky, Zatímco francouzské pasáže jsou předabovány částečním překrytím češtinou, anglické dialogy zůstaly nepřeloženy a film neobsahuje žádné titulky. (15.06.2014)

Zatímco ve starším filmu Maigret klade past dostali zajímavý prostor i jiní, tohle celé stojí na charismatickém a pěkně hláškujícím Gabinovi. Poctivá gangsterka, i když chvilkama trochu nepřehledná. Navíc v roce 1963 už se to dalo natočit trochu modernějším stylem, takhle to dnes působí jako dost archaická vykopávka. (11.08.2015)

Detektivka ze "staré školy" s vynikajícím Jeanem Gabinem v hlavní roli komisaře Maigreta. Klidně a přitom důrazně se prokousává případem, logicky a trpělivě skládá jednotlivé střípky. Je to ten typ detektivky, který spíše poklidně ubíhá, chvílemi to vypadá, že se zase tolik neděje a najednou zjišťujete, že se nemůžete odlepit od obrazovky. V naší kinematografii lze rozhodně najít obdobu takových detektivek, například Po stopách krve, Strach nebo Vrah skrývá tvář s majorem Kalašem (Rudolfem Hrušínským) v hlavní roli. (10.01.2009)