Le Masque de fer
L'uomo dalla maschera di ferro
The Iron Mask
Režie:
Henri DecoinScénář:
Cécil Saint-LaurentKamera:
Pierre PetitHudba:
Georges Van ParysHrají:
Jean Marais, Sylva Koscina, Jean-François Poron, Noël Roquevert, Giselle Pascal, Germaine Montero, Jean Davy, Philippe Lemaire, Jean Rochefort (více)Obsahy(1)
D'Artagnan, slavný kapitán mušketýrů mladého krále Ludvíka XIV., dál vyhrává slavné bitvy, svádí krásné ženy a uniká svatebním osidlům. Jeho život je sice trochu nebezpečný, ale celkem vzato bezstarostný. Zrovna začínají jeho milostné pletky s paní de Chaulmes, když ho kardinál Mazarin pověří úkolem přivézt vězně z ostrova Svaté Markéty. Nikdo nesmí znát původ a tvář mladého muže, který je zřejmě nebezpečím číslo jedna pro celou Francii. Ale d'Artagnan přijíždí pozdě, vězňovi se právě podařilo z ostrova uprchnout. Začíná příběh plný intrik, lásky a obnažených mečů, začíná odkrývání tajemství muže se železnou maskou, na kterém se podílejí věčně mladý Jean Marais, krásná Sylva Koscinaová a rozverný Jean Rochefort. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Celkom veselo poňaté, pre niekoho to môže byť plus, pre niekoho nie. Pre mňa áno. ()
Jako správný a po dobrodružství lačný kluk, jsem i já přelouskal několik Dumasových literárních výtvorů. Napětí a romantika galantního dobrodružství jsou předností těch mnoha jeho knih. A půvab neschází ani této filmové adaptaci. Adaptace je pečlivá ve svém způsobu podání a přiblížení tehdejšího společenského prostředí. Je to hravé, je to odhodlané, je to odlehčené, je to impulsivní. Nechybí napětí a majestátní gesta lásky a cti, ty správné ingredience romantického dobrodružství. A historická legenda, s nekompromisní mocenskou zákulisní hrou, ožívá v jedné ze svých mnoha zpracovaných podob. Stěžejní dvojroli lehkomyslného i státnicky zodpovědného francouzského krále Louise XIV a jeho po svobodě dychtícího bratra Henriho příjemně sehrál Jean-François Poron. V prvním případě si užívá života, v tom druhém po prostých krásách života především touží. Ale ani výměna rolí není tím nejlepším řešením zapeklitých životních osudů. Hvězdou filmu je kapitán králových mušketýrů Charles d'Artagnan (sympatický Jean Marais), svědomitý vykonavatel důležitých státnických úkolů a neúnavný sexuální loudil. Nesnáší odpor a přerušování svých namlouvacích her. Horlivě padá k nohám krásných žen a chápe se meče při pocitu potírání nespravedlností. Výraznou postavou je bezstarostný a rozverný zloděj Lastreaumont (dobrý Jean Rochefort), ochotný pomocník Henriho s nejlepším konečným řešením pro všechny zúčastněné strany. Další výraznou složkou filmu jsou spanilé ženy v osudech mužských dějin. Je zde lehkonohá, rozšafná a veselá Lastreaumontova oddaná ctitelka Marion (půvabná Sylva Koscina). Je zde romantická idealistka, dcera velitele ostrovního vězení s tajemstvím a Henriho obdivovatelka Isabelle de Saint-Mars (neméně půvabná Claudine Auger). A také aristokratka se slabostí pro d'Artagnanovské lichotky paní de Chaulmes (šarmantní Giselle Pascal). Z dalších rolí: tvrdý zákulisní hráč a elegantní loutkář v mocenské hře markýz De Vaudreuil (Philippe Lemaire), nešťastný a přeložený velitel ostrovního vězení a baron de Saint-Mars (Noël Roquevert), ctihodná francouzská královna a matka královských dvojčat Anna Rakouská (Germaine Montero), francouzský kardinál a úspěšný státnický zákulisní vyjednávač Mazarin (zajímavý Enrico Maria Salerno), francouzský vojevůdce a tvůrce monumentálních bitev maršál de Turenne (hravý Jean Davy), či neschopný a podlézavý Isabellin ctitel pan Renaud de Lourmes (Jean Lara). Francouzská kinematografie vyprodukovalo mnoho hravých historických komedií. A i tato je zárukou příjemné zábavy, byť není jedinečným dílem. Ale ta lehká hravost, vtipný nadhled i konečné vyústění všech snah přeci jen dokáží ve výsledku okouzlit čistým dobrodružstvím pravých mužů do té správně potřebné míry. ()
Muž se železnou maskou stokrát jinak ... Správně fanfarónská i správně lehkovážná parodie s galantním d'Artagnanem v podání charismatického Jeana Maraise, který roztomile (a řekla bych, že i s potěšením) zesměšňuje sám sebe. Jen míra naivity místy zlehka překračuje únosnou mez a děj v těch okamžicích ztrácí jistotu a s ní i jiskru a eleganci, ale i tak se jedná o nadprůměrně zábavnou hříčku ze staré dobré Francie ... 3,5* ()
Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. ()
"Kdybyste mě viděli před 20 lety..." :-D Legenda o železné masce v komediálním duchu, což stojí především na výkonu Jeana Maraise. Za zmínku stojí, že se zřejmě nedochoval původní dabing, ke zkouknutí tedy musí stačit dabing z roku 2002, který je sice hezky obsazen, leč stárnoucí dabéři se už k mladším hercům tolik nehodí. Pana Štěpničku jsem poznal snad až po dvou minutách jeho dialogů, Petra Štěpánka ihned a ani Viktor Preiss se na Jeana Rocheforta tady nehodil. Jediný dabér, který seděl byl tak pan Klapka. :-) ()
Trochu komediálně odlehčená verze Železné masky, než jak ji většina lidi pozná. D'Artagnan poněkud přestárlý, samý žertík, Ludvík XIV. zase trochu mladý. ()
Zná rytířskou čest, mečů rukojeť, neklid kohoutích brk, artistickou smršť šarmu a gest. S rošťáckým fortelem, kovaný duchem fešácké zbroje, nadechuje se na smeč, rošádám aristokratických špiček odnímá pečeť. ()
Nezaujalo, přehrávání Štěpničky v dabingu děsné....Štěpánek by myslím byla lepší volba...Původní brněnský dabing z roku 1974 se nezachoval... ()
Je to příliš dlouhé (více než dvě hodiny!), takže kdyby to bylo kratší, zcela jistě by to i rychleji uteklo, takhle to bylo občas zbytečně natahované. JInak je to ale vcelku sympatická poloparodie (protože napůl se to bere docela vážně). Jean Marais je tradičně perfektní, trochu si tady utahuje ze svých typických rolí, ale tenhle D'Artagnan mu sednul. A mně taky, sympaťák jak vyšitý. Zápletka se záměnou dvou bratrů je nakonec taková vedlejší, ale vůbec to nevadí, protože Francouzi natočili další plmokrevné, sympatické dobrodružství s fajn akčními scénami a přidali i špetku svého typického humoru. Takže ve výsledku jsem velmi spokojen, protože tohle je prostě tak sympaticky namíchané vším možným, co by měl film tohoto žánru mít, takže stěžovat si nemůžu. Naopak, mohu jedině doporučit! 75%. ()
"Nas ucitel sice vi kolik je v Cine cinanu, ale nevi, ze je tady poklop." ()
Přišlo mi to spíše jako parodie, kterou si Marais neskutečně užíval. V roli starého mušketýra, který už tak dobře neboduje u žen, je neskutečně vtipný a lehce ztřeštěný. Je to vtipné a zábavné, ale s historií toho má společného jen velmi málo. ()
No co si budem namlouvat, Marais určitě natočil plno lepších kousků a role poněkud podivného D´Artagnana mu tady navíc ani příliš nesedla. Celé mi to přišlo jako pokus o jakési humorné netradiční zpracování Dumasova klasického románu, které se ale bohužel příliš nepovedlo. Příběhu chyběl spád, byl zbytečně roztahaný a chvílema vysloveně nudil. Nelze tomu ale upřít určitou řemeslnou preciznost a velmi hezké kostými. Slabší 3*. ()
Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. ()
Nějak nevím, co si o tom myslet. Není to ani parodie, ani pořádná dobrodružná výprava, ani zajímavá historie. Nezajímavý pokus o cosi pak drží nad vodou pouze výborný Marais, který se umí udělat legraci sám ze sebe i ze všech okolo. Žádná sláva to není, ale chvílemi bavilo. ()
Běžný francouzský průměr. Marais se bavil, Rochefort se bavil, na dámy byl pěkný pohled a tu a tam i některá scéna pobavila. Ale jinde byla jen hlušina a nevyužité postavy. ()
Jeden z nejslabších historických filmů s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Dialogy slaboduché, děj nic moc. Jen kostýmy a výprava byly dobré. Skvělý herecký výkon podal Jean Rochefort. Za mne 40%. ()
Staré zpracování Dumasovy klasiky. V porovnání s Wallaceovým filmem, do kterého obsadil DiCapria, Malkoviche, Ironse, Byrnea a Depardieua je tento film velice nezáživný. [880. hodnocení, 47. komentář, 64%] ()
Zajímevé prvky jakési parodie, ve které kdyby nebyl Jean Marais by byla nekoukatelná. Ale i tak to není žádné terno 40% ()
To, čím si ma táto snímka získala, bolo jej zapracovanie významného zahraničnopolitického faktu 17. storočia (Pyrenejský mier 1659 a sobáš Ľudovíta XIV. s Máriou Teréziou [nie, nie je to chyba :-)], ktorý napokon viedol až k vojne o španielske dedičstvo) do príbehu a vykreslenie historických charakterov (Anna Rakúska, Jules Mazarin, Kráľ Slnko): môžeme sa síce sporiť o to, do akej miery bol Ľudovít XIV. naozaj ochotný obetovať svoje osobné rozmary a túžby štátu, ale étos tej doby taký bol a taký je aj vo filme. Môžeme sa dohadovať o Mazarinovom význame, ale trápny Richelieuov epigon (ako ho do značnej miery predstavil samotný majster Dumas v Troch mušketieroch po dvadsiatich rokoch) ani neschopný politik to nebol: ani jedným v deji filmu nie je. Odhliadnúc od jednej komediálnej scény, na ktorej sa spolu s ním podieľajú aj španielsky vyslanec a kapitán d'Artagnan, je tento film zatiaľ to najlepšie, čo som k Mazarinovi videl, a patrí asi aj k tomu najlepšiemu o medzinárodnej politike danej doby (nejde o fakty, ale o atmosféru). - Komediálne časti filmu ma spočiatku privádzali do zúfalstva (napr. scéna s oblečením d'Artagnanovho regimentu) a sčasti im to vydržalo až do konca (snaha erotomanského kapitána mušketierov zostať osamote s pani de Chaulmes v kočiari, resp. si nechať ňou "odpustiť" v lese), ale postupom času som si na ne zvykol a miestami ma i pobavili. - Film je pozoruhodný aj svojím príbehom, ktorý je dumasovský už len tým, ako prerába Dumasov motív z Vikomta de Bragelonne: Dumasom jemne obohatená história (o príhodu s takmer vymeneným Louisom XIV.) je prebratá, ale veľmi odlišne spracovaná - vyznenie epizódy sa zmení, úplne iné je tiež jej príbehové ukotvenie a priebeh, takže nám ako divákom nepomáha v odhadovaní deja ani znalosť románu, ani iných filmov o väzňovi so železnou maskou. - V podstate môžem zopakovať prvú vetu Enšpíglovho komentáru, na ktorý týmto odkazujem. A dodávam: Je to pohodový, romantický, snáď i komediálny film, ale tiež historicky a psychologicky vydarená štúdia. Naozaj, aj psychologicky (aj keď možno neplánovane), najmä v prípade postáv Ľudovíta XIV. a jeho dvojčaťa, ktoré si musia svoj život a priority ujasniť - a s ktorými tak môžeme robiť aj my. No nenechali by ste na Henriho mieste skutočného Louisa radšej v Bastile? Pre mňa je to dosť nástojčivá a nie banálna otázka. ()
Parodie v historických kostýmech. ** Mazarin: Nevím proč, ale velmi rád vyhrávám! ()