Quod erat demonstrandum

Snímek v pozvolném tempu vypráví civilní příběh z totalitního Rumunska. Geniální matematik, kterého nikdy nespatříme, utekl se svými studiemi do Francie, čímž se stává ústředním hybatelem děje ve filmu. V trojúhelníku protichůdných zájmů zde důmyslně působí tři postavy. Elena, manželka matematika, která se snaží s rodinou vycestovat za svým mužem, Sorin, jeho kamarád který nevstoupil do strany a teď po Eleně chce, aby vyvezla jeho vědecké práce a Voican který je archetypem byrokratického bezpáteřního stranického konformisty a snaží se je oba poštvat proti sobě. Snímek tímto pokrývá ohromné množství motivů lidského jednání, jeho každodenní malé zrady a vnitřně obhajované ústupky a rozkládá je v šedých tónech Gruzsniczkiho díla. (12.07.2014)

Andreii Gruzsniczkimu se podařilo i s černobílým arzenálem vykreslit věrohodný portrét rumunského totalitního aparátu pomocí takřka dvouhodinové ilustrace jedné z mnoha epizod. Díky pozvolnému scénáři, pečlivě vloženým pauzám a častému prokládání pohledů můžeme nerušeně sledovat postupné snažení obou stran a plně nasát těžkou atmosféru osmdesátých let, zahuštěnou špinavými praktikami místní tajné policie, které Gruzsniczki chytře postavil do kontrastu s lidskou osobností a pak také s nespornou matematikou. 8/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Mám jen slova chvály k výkonům herců, autentičnosti kamery a vůbec skvěle zvládnutému černobílému ztvárnění předrevoluční doby. Film má prostě atmosféru na pět hvězdiček, a nic nebylo ošizeno. Maličko mě ale zklamal (to je možná trochu příliš, tak řekněme jinak: "Měl jsem trochu problém s...") scénář, a hlavně jeho závěr - je totiž vidět, že režisér a scénárista v jedné osobě si přál happyend, tak si místo drsného stbáka vymyslel kultivovaného, a tu závěrečnou scénu taky přisladil. Takže na rovinu, pro ty co viděli - stbáci by tu práci měli od autora za pět minut a hlavní hrdinka by, poté kdy oklame stb, neodletěla do Paříže, ale odjela antonem rovnou do vězení. Doba byla prostě trochu jiná. (14.07.2014)

Titul se vztahuje k matematice, což sedí vzhledem k jedné z hlavních postav, ale stejně se dá přeneseně vztáhnout ke světu policejního vyšetřování, v tomto případě tajné policie. Na téma socialistická tajná policie versus normální intelektuálové už toho sice bylo natočeno snad v každé postsocialistické zemi dost, ale ani tento snímek není špatný (70%). (15.07.2014)

Osmdesátá léta a vztahy, pokřivené léty v totalitním státě pod dohledem státní bezpečnost. Praktiky tajných v té nejjednodušší , ale také nejpravděpodobnější podobě. Upsat se ke spolupráci bylo tak snadné a morální selhání tak časté. Jestli se ti, kdo tuto dobu již nezažili dokážou v tomto filmu skutečně zorientovat ale neumím posoudit. Nicméně bych jej doporučila ke shlédnutí všem, kteří dnes tak snadno moralizují nad seznamy.... (12.07.2014)