Jauja

Je konec devatenáctého století a dánský inženýr se společně se svou dcerou vydává jako projektant argentinské armády do odlehlých končin Patagonie, za účelem civilizovat zdejší krajinu a vymýtit vzdorující domorodé obyvatelstvo. Mladistvá dívka však během jedné noci spolu se svým milým otci uteče a rozhodne se hledat lepší život za horizontem rozsáhlé pustiny. Otec se proto vydává po stopách obou milenců s úpěnlivým přáním nalézt v nebezpečné krajině svou dceru živou. Jeho pouť se však mění v existenciální zážitek, který přesahuje čas i prostor. Tento Alonsův snímek, natočený v archaickém obrazovém formátu, je podstatně dějově popisnější než jeho předchozí počiny, zároveň si však uchovává vzdorovitost vůči normativním očekáváním a hbitě vyklouzává z interpretační doslovnosti. Jak se objevuje v jedné z prvních reakcí, jde o „metafyzický film o putování, u něhož je více podstatný samotný proces cesty, než to, jak začíná či končí". (MFF Karlovy Vary)