Muž, který zabil Dona Quijota

Terry Gilliam a jeho Quijote to nemají vůbec lehké. Katastrofickým dokumentem Ztracen v La Mancha a tím, že se téměř po 20 letech začalo znovu natáčet, vzbudili obrovská očekávání... Aniž by ovšem diváci přesně věděli, co mají čekat. Nelze se tedy divit, že někteří jsou teď spokojeni, někteří napůl a někteří ne. Ostatně sám Gilliam už ve svých předposrmtných memoárech Gilliameska píše: "Jestli se nám jednou podaří film dokončit, lidé budou pravděpodobně jen zklamáni, že jsme nedostáli ideálu marného boje dona Quijota s větrnými mlýny." No, já zklamaný nejsem. Pravda, kdyby se don Quijote a Sancho Toby vydali na výpravu o něco dříve a film byl svižnější, byl bych raději, nicméně zážitek z těch skvělých nápadů a z naprosto dokonalého výkonu Jonathana Pryce mi to nevzalo. Nejlepší scéna je podle mě ta s jízdou k Měsíci a ke Slunci, v níž bylo naprosto všechno, od humoru k dojetí. Dobrodružství Barona Prášila sice Terry Gilliam nepřekonal, nicméně ostudu si tímhle splněním letitého snu rozhodně neudělal. (23.07.2018)

Audivizuálně perfektní film, který jsem si (v kině po dlouhé době) maximálně užíval. Adam Driver zatím v životní roli dokazuje, že patří mezi největší talenty současnosti. Byť jsem si výsostně přál si film zamilovat, nakonec jsem do myšlenkového nastavení Terryho Gilliama opět neprostoupil a tak mi nakonec v hlavě utkvělo mnoho krásných výjevů, ale bez pochopení toho, co jimi chtěl autor říct. 6.5/10 (11.07.2018)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)

Ukázkově přezrálý projekt, dotlačený do finální realizace spíše jako trucovitý akt zneuznalého génia. Gilliamův Don Quijote je především v první polovině leckdy podnětným, ke konci už ale především únavně redundantním ohledáváním donquijotského mýtu v jeho nekonečně rozmanitých variacích. Chápu, že se v tom Gilliam dost vidí, občas se mu dokonce podaří vytasit z rukávu momentku jako za svých nejlepších let (finální slavnost je jich plná). Bohužel mám pocit, že jeden z mých nejoblíbenějších režisérů už se ve svých fantaskních vizích a zmateních reality a fikce spíše ztrácí, než že by nad nimi měl autorskou kontrolu. Imaginarium jsem mu ještě sežral i s navijákem, Don Quijote jakýms takýms způsobem funguje spíš silou vůle a díky přesně vybraným hercům. Možná mělo zůstat spíše jen u legendy, která nikdy nevznikla. Takový příběh by Dona Quijota vystihoval paradoxně lépe než tento realizovaný mišmaš. 65 % (06.09.2019)

Tyhle větrné mlýny jsou prosycené osobitým kouzlem, humorem a dobrodružstvím zcela ve stylu Terryho Gilliama. Mám však pocit, že tentokrát se mu to trochu vymklo z rukou. Jednoduše řečeno, forma předčila obsah, což je opravdu škoda. Zvlášť když přípravě filmu věnoval takové úsilí a zjevně šlo z jeho strany o srdeční záležitost. (65%) (30.04.2022)