Muž, který zabil Dona Quijota

Z velmi dlouho očekávaného a rozličnými problémy ošlehaného Gilliamova projektu se po letech čekání stala realita a jde prakticky o takový jeho manifest proti tvůrčí komerčnosti. Arogantní a zpovykaný režisér reklamních spotů Toby se vrací na místo, kde před lety natočil svůj studentský snímek, a zde kromě notné dávky nostalgie nalézá pomateného starého muže, jehož Tobyho tvorba uvrhla do spárů šílenství - myslí si totiž, že je Don Quijote. Hranice reality a snů i přítomnosti a minulosti se bortí a ústřední duo se dostává do řady ztřeštěných situací, které nekončí vždy zrovna vesele. Typický gilliamovský snímek bude pro řadu lidí vcelku těžký na sledování, ale nemám pochyb o tom, že si svou diváckou základnu najde. [KVIFF 2018] (05.07.2018)

Lehce nepřehledný, zato velice inteligentní film. Je z něj cítit hodně kumštu a až takové srdeční záležitosti. Variace na spoustu dnešních, aktuálních problémů, servírovaná způsobem, jakým to snad umí jen Terry Gilliam. Po čertech povedená věc, ve kterém exceluje spousta známých herců a pak hlavně ti dva hlavní, kteří navlékli tenhle starý příběh do hodně nového a dost neortodoxního kabátu, který Vás v zimě zahřeje a v létě ochladí. Takový pocit mám po režisérových filmech skoro vždycky a ani teď mě ani v nejmenším nezklamal. (23.03.2019)

Terry Gilliam je pro mě velmi kontroverzní režisérská postavička, která sice našla svůj styl, ale nebojí se do něj zakomponovat spoustu novinek, které jsou pak bohužel na škodu. Mluvím tu o mém předešlém zážitku od Terryho a to Imaginárium Dr. Parnasse, u nějž jsem ráda, že už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí (!) v případě Muže, který zabil Dona Quijota těch novinek nebylo příliš, ač byl příběh trochu překombinovaný, zbytečně dlouhý a v podstatě v jistém směru i naivně natočený. Sice neznám vedlejší okolnosti natáčení tohoto dlouholetého projektu a musím se přiznat, že jsem o něm až do června tohoto roku neměla ani potuchy, ale subjektivně říkám, že z něj mám smíšené pocity, i když z většiny jsou asi pozitivní. Být to na mně, zkrátím tomu stopáž tak o dvacet minut a vystříhám trochu tu závěrečnou párty, která mi nejvíc zkazila dosavadní dobré dojmy ze scénáře. V podstatě ale musí stejně divák přistoupit na to, že je to opět jen upustění Gilliamovy zbrklé a dětské fantazie a že jde vlastně jen o srandu. A sám Gilliam řekl před projekcí ve Velkém sále, že je rád, že tleskáme před filmem, protože po něm už to není taková záruka a nebude se zlobit když tomu tak bude. Když budu chtít ale vytyčit pozitivní body, musím zmínit výkon Adama Drivera, který mi byl před touto projekcí jako herec velmi nesympatický, pak samozřejmě krásné španělské exteriéry a humor, který se sice dost opakoval, ale na mě po celou stopáž docela fungoval. Zatím hodnotím průměrně, protože se pořád nemůžu rozhodnout, na jakou stranu tenhle film spadá víc. KVIFF 2018 (18.07.2018)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)

Asi nejšílenější a nejdelší produkce filmu o jakou jsem se kdy od jejího počátku zajímal, to nutně musí vytvořit ke svému závěru hype, kterému nejde dostát. Takže by bylo dosti nefér vyčítat Gilliamovi že nenatočil svůj nejlepší film ever který každému dal všechno v co v něm doufal - je pak dost hloupé když ho ostatní shazují svým hodnocením kvůli svým nerealistickým očekáváním. Muž, který zabil Dona Quijota je dobrý film, Gilliamovka, která zase jednou oživuje ten jeho nádherný svět plný magického realismu, vytržený z naší skutečnosti do podoby, ve kterém se snoubí vědomé fantazírování umělců s nevědomým propadáním se do halucinací šílených. Až jedno se stává druhým, a diváka to stejným směrem táhne také. Před dvaceti lety, v dobách Gilliamovy vrcholné tvorby, by z toho možná vznikl lepší film, ale ta síla příběhu tu je stále, byť už nedrží tolik pohromadě. A Adam Driver s Johnathanem Prycem jsou víc než skvělou náhradou za (tehdejšího, dnes už je jen svým stínem) Johnyho Deppa a Jeana Rocheforta. 8/10 (27.02.2019)