Powaqqatsi

Kontrastní. První půlka ukazuje civilizace třetího světa ve velmi zidealizované podobě, takže Reggio spíše nechává vyplout na povrch to dobré, co jsme v našem kulturním prostoru pohřbili a začali připisovat "těm třetím". Druhá polovina mi při prvním zhlédnutí přišla nepříliš kompaktní - pokud chtěl Reggio poukázat na negativní aspekty globalizace a vyobrazit, jak sever v podstatě ždímá jih, mohl být nesmlouvavější. Glassova hudba opět excelentní a ústřední téma tentokrát nevyznívá depresivně, jako je tomu v prvním a třetím díle Qatsi trilogie, ale naopak optimisticky. Tak trochu hojivá náplast vzhledem k tematickému zaměření filmu. Je poměrně smutné sledovat, kolik zajímavých kultur a civilizací bylo nuceno podřídit se našim vzorcům, popřípadě úplně vymizelo. (631., 16. IV. 2011, 18. II. 2014) (19.04.2011)

Druhá filmová báseň, filozofické dílo, experiment… od Gogfreyho Reggia s názvem Powaqqatsi navazuje na svého předchůdce po šesti letech a Ameriku mění za jiná místa. Převážně se podíváme do Indie (a jižní Ameriky), která se může brát jako symbol přelidnění naší planety. No a o tom vlastně celý snímek je. Definice slova Powaqqatsi je život na úkor svého okolí a ostatních. Film je pak sled jednotlivých záběrů na lidi, masy lidí a ještě větší masy lidí. Záběr hromadného prohrabávání obrovské haldy odpadků je silný sám o sobě. Vyznění opět není moc optimistické. Vcelku to ale na mě mělo menší účinek než Koyaanisqatsi a ani ty vizuální obrazy nebyly tak strhující. Tři hvězdy za netradiční zážitek nechám a poslední díl trilogie Naqoyqatsi si rád pustím, nicméně první část na mě působila silněji. (22.12.2021)

Nenapadlo mě, že bych pojem "zbytečné pokračování" použil zrovna u tak epické a bezesporu úchvatné podívané. Není to ale zdaleka tak vizuálně vypiplané jako první díl a staví to na velmi podobných, ne-li stejných, základech. Zůstává jen geniální Glassova hudba. Nevidět první díl, váhal bych nad tou pátou, ale takhle to musí být vděčné i za tu čtvrtou hvězdu. (05.05.2010)

K je určite vrcholom R trilógie, čo neznamená, že P nie je stále vynikajúci film. Ono už len fakt, že pozerať symfóniu sveta dlhšie ako hodinu a pol nevyvoláva vôbec žiadne nudné pocity, je niečo vskutku ojedinelé. Pojem symfónia sveta je pre mňa kľúčový, je to akési pokračovanie symfónií veľkomiest a posunom vzhľadom na až extrémnu globalizáciu súčasného sveta. Najcharakteristickejším znakom modernej civilizácie je preľudnenosť a P je toho umeleckým dôkazom. Ďalej je pre mňa dôkazom toho, že ak žije človek v chudobe a celý deň manuálne pracuje, nemusí to znamenať, že je nutne menej šťastný, ako my, rozmaznané bzdochy "civilizovaného" sveta. Ale to zase neznamená, že obrovské množstvo týchto ľudí netrpí pre nás neuveriteľným spôsobom. Akoby spomalené Reggiove zábery hovorili, spomaľte aj vy vo svojom šialenom životnom tempe. (08.12.2015)

Powaqqatsi: Čarodějův život. Život, který pohlcuje síly jiných životů. Prý. Reggiův filmový doprovod k netradičnímu etno-Glassovi. Převaha Philipa nad Godfreyem přetrvává, přestože Reggio Glassovy kompozice obohacuje, tentokrát nikoliv zrychleným, nýbrž zpomaleným kontrapunktem divokého etna v zacyklené repetici. Citát, který by mohl navozovat představu o filmu, zobrazující člověka jako pijavici, stojí ale v dojmu z druhého dílu série v jisté kvadratuře. Powaqqatsi, ač uvádí do Babylonu plného kouzelníků a pinožení napříč všemi odvětvími lidské činnosti, nebudí tak mrazivé pocity jako neosobnější, méně figurální Koyaanisqatsi. (01.07.2018)