Hlavní nádraží

Zdálo by se, že ohrané téma... Dítě polepšuje dospělého, ubohý sirotek a ženská, co nemá žádnou vnitřní morálku ani nic podobného, ale ohrané to nebylo. 1. herci jsou báječní, 2. Brazílie je drsná, krásná, krutá a barevná. 3. nečekejte klišé, i když ho vám tam budou nutit na každém rohu, tam kde ho budete čekat nejvíc, tam nebude. (23.11.2008)

Stará rachetla si zarába na negramotných chudákoch, za ktorých píše listy, ktoré však nikdy neodošle. Tu sa jej pripletie sopliak, ktorý stratí tragicky mamu a zavesí sa starej na krk. Vyberú sa spolu hľadať otca s tým, že stará využíva každú možnosť sa spratka zbaviť. Nedarí sa. Keď nemajú ani vindru začnú odrbávať o peniaze aj pútnikov. Nakoniec sa do seba aj zamilujú. Malý frkan by starú aj posexoval, aj vysvetlil ako na to, ale nemal čím. Nakoniec sa aj tak starej podarí zasrana zbaviť a vypariť. To je všetko. Pohľadný road movie veľmi autenticky natočený z exoticky netradičného Ria De Janeira a z celkove prostredia, ktoré pridávalo na kvalite deja. Slušné herecké výkony hlavných aktérov rozhodne nenudili a vytvárali slušnú dejovú atmosféru. (03.11.2020)

Hledání Ježíše v současné Brazílii. V zemi nedůvěry, ztracených jistot a lhostejnosti. Dokud nejde o život, zájem každého končí u jeho majetku. Čas tento stav změnit, vyrazit na cestu a během ní… pochopit. Hlavní nádraží odlišuje od někdy agresivně jiných filmů cinema novo (dozvuky kulturního šoku z Macunaímy) univerzální srozumitelnost, která pro někoho může splývat s podbízivostí. Salles klade nekomplikované otázky nekomplikovaným způsobem. Příběh je pro něj stěžejní. Svou rodnou zemi jako by objevoval společně s diváky a postavami, což má své opodstatnění, neboť dětství trávil v Evropě a studia v Kalifornii. Díky „průřezové“ povaze žánru road movie s ním procestujeme pěkný kus Brazílie. Z velkoměsta až na konec světa. Kulisy se mění, lidé méně. Nejsou šťastní, ale naději jim Salles neupírá. I když takový pohled na třetí svět vnímám jako naivní a nevěrohodný, rád jsme se na dvě hodiny nechal unést. 80% (24.05.2011)

Ve vsech smerech krasny film, kteremu nemam co vytknout. Verohodnost pribehu jsem dal stranou a uzil si skoro dve hodiny zabavne, misty trpke jizdy dvou cizich lidi. Kazdy zaber, kazdy pouzity brazilsky kout ma ve filmu sve misto. Hezka kamera, hudba a predevsim skvely herecky vykon Fernandy Montenegro dela z tohoto filmu uzasny divacky zazitek! (31.12.2020)

Hlavní nádraží je příběhem takřka archetypální nesourodé dvojice – malého nedůvěřivého dítěte, jehož nedůvěra je časem obměkčena, a starší nevrlé osoby, jež se ukáže býti mnohem „lidštější“. Známe to třeba z (Cassavetesovy i Lumetovy) Glorie. Anebo tak trochu i z Kolji. I v příběhu roztomile hubatého Josuy, jemuž tragicky zahyne matka, a postarší lživé, ale očividně dobrosrdečné Dory, jejíž jedinou společnicí je kamarádka Irena, je nám jasné, že ke sblížení nesourodé dvojice dojde. Film Waltera Sallese však vedle poněkud sentimentálního příběhu nabízí i možnost k zamyšlením takřka osudovým – jak důležité jsou životní jistoty a jak snadné je o ně přijít, jak neočekávaná jsou setkání a rozchody, jak intimní příběhy nabízí anonymně uniformní lidská sídla... (16.08.2005)