Světlo mezi oceány

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

Mám k tomu poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to obdivuhodně pomalu plynoucí, až skutečně máte pocit všech těch uplynulých let (rozhodně to působí mnohem delší než to ve skutečnosti je; ovšem v dobrém slova smyslu), na druhou stranu si to z předlohy bere jen ty stěžejní okamžiky bez omáčky kolem čili to působí jako osnova melodramatických tklivých klišé plných Sofiiných voleb, které být použity v mexické telenovele, tak se jeden umlátí smíchy. O závěru jak z jiného filmu/žánru ani nemluvě. To proč to nakonec funguje tak dobře, je režijní vedení, genius loci bezútěšných lokací (kdo jiný než jejich mistr Arkapaw) a především na tak emocionálně vypjaté melodrama sympaticky utlumené herecké výkony. (26.12.2016)

Po 20 minutách jsem byl znuděn a fakt jsem to chtěl vypnout. Ale rozhodl jsem se dívat dál a nakonec se z toho vyklubal zajímavý příběh. Vlastně se dá říci, že kdyby to nebylo tak zdlouhavé a příběh tak natažený, tak by si to i zasloužilo více než 3*. Ale bohužel film vyšel v takové podobě, jaké vyšel. Každopádně příběh je silný a chybu udělal Tom, že se rozhodl tu událost nenahlásit. Měl to udělat i přes to, že by tím naštval ženu. Pak samozřejmě dilema skutečné matky, jestli si svou dceru nechat (přesto že ji nepovažuje za matku) anebo ji nechat s „náhradní“ matkou (o které si myslí, že je její skutečná). Do téhle situace bych se fakt nechtěl dostat. (14.10.2018)

Na Aliciu Vikander sa vždy rád pozriem, lebo je pekná, dúfam, že aj inteligentná, populárna, ale najmä je v kurze, Michael Fassbender patrí v súčasnosti k mála hercom, ktorí sú výborní vo svojej profesii, je to vynikajúci a všestranne talentovaný herec. K týmto dvom, sa pridáva ešte Rachel Weisz, ktorá má z nich najviac skúseností... Všetci traja rozohrávajú fascinujúci herecký koncert, ktorý sa na nich náramne hodí. Prví dvaja stelesnili manželský pár, ktorý sa márne pokúša o dieťa, vždy to stroskotá na tom, že žena porodí mŕtvy plod. Takto sa to stane 2 x, pričom už začínajú mať obavy, že do tretice, nebude všetko dobré, ako sa hovorí. Manžel spravuje maják, sú odlúčení od civilizácie, skrátka, nikoho tu niet, okrem nich. Jedného dňa sa sem priplaví osamotená loďka, na ktorej je už mŕtvy nemecký muž so živým dieťaťom, ktoré si manželia privlastnia za svoje, túto skutočnosť sa snažia pred všetkými ututlať, aby sa to nikto nikdy nedozvedel... Predstavím manželský pár. Volajú sa Tom Sherbourne a Isabel Graysmark, a časová osa zodpovedá, niečo tesne po skončení prvej svetovej vojny. Teraz prejdem k pasažierom. Ten muž sa volal Frank Roennfeldt. Bol to pôvodom Nemec, na ktorého sa po skončení svetového konfliktu usporiadala hotová štvanica, preto vzal decko a ušiel. Matka a žena, sa volá Hannah Roennfeldt. Ona bude mať niekoľko indícii, ako vypátrať Grace, teraz Lucy. Tom a Isabel sa zatiaľ starajú o decko, ktoré nie je ich biologické. Raz táto bublina musí prasknúť, pričom decko si nedokáže zvyknúť na svoju skutočnú mamku. Až slzy sa mi tlačili von, pri niektorých emotívnych záberov, ktorých je tu neúrekom. Je to ten typ filmu, na ktorý si treba prichystať vreckovky. Výborná dráma s fascinujúcimi hercami. (19.12.2016)