Angelika, markýza andělů

Klap klap, klapy klap.. Jeoffrey de Peyrac se blíží, Anglice se už pomalu svírá hrdlo.. Klenot červené knihovny je tu – předlouhé záběry, hluboké pohledy, přepjatá gesta, velká slova, k tomu výborná hudba a zrnitý obraz a dnešní divák ohrnuje nos, jenže ženám ročník 1970 a starším vlhnou nejenom kapesníky. (17.07.2012)

Nezapomenutelná, krásná, romantická Francie 17. století a s ním dobrodružný příběh neohrožené, samostatné, vynalézavé a vždy schopné bojovnice na vícero způsobů ... hraběnky Angeliky de Peyrac. Ne vážně ... film sice připomíná frašku a Angeliku jako VIP slečnu na jednu noc, ale i přesto všechno mám na tyhle její filmy nostalgické vzpomínky a pokud ho budou někdy dávat v televizi, tak se na něj opravdu ráda podívám :-) (23.05.2013)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)

Ve správném rozpoložení mi Angelika ani nepřijde trapná. To je na slušný komentář hodně málo, že?;) Nuže vězte, že nesnadné nacházení cesty dvou duší k sobě je v tomto filmu podáno, zvláště díky úžasnému Robertu Hosseinovi, excelentním způsobem...ale i přesto ani na okamžik nezapomenete, že je to červená knihovna toho nejtěžšího kalibru. (23.09.2005)

Je to naivní a místy dost hloupé, ale nemůžu si pomoct, ten příběh je výborný a příliš nestárne. Ona krásná, on zrůda jen na první pohled. Milují se nade všechno a musejí spolu překonat sílu, která se na ně valí jako vlna a chce je pohltit. Myslel jsem, že mi to bude připadat hloupé, ale ani omylem. A ta scéna, kde on odkrývá sochu, očišťuje ji od hlíny, a jak se ona dívá... paráda. (02.06.2016)