Godzilla II Král monster

Podobně jako v případě dvojky "Pacific Rim" je i dvojka této verze Godzilly prakticky ne(do)koukatelná. Dojímá mě, jak monstra o výšce mrakodrapu vždycky dramaticky jdou po jedné specifické osobě, kterou chtějí sejmout. Vždyť by ji na té zemi ani neviděla, proboha!!! Zbytečné blokování plátna v kině. (06.08.2023)

Tak toto je inakší Monster - Kaiju - Movie! Godzillu Garetha Edwardsa mám dodnes veľmi rád, ta hra tieňov a pomalého odhaľovania ma bavila. Kong priniesol na plátno zas štýlovú akciu a cool scény, no a Godzilla II: King of the Monster priniesla presne to čo ma v nazve - Monsters. Na prvú Godzillu sa trošku nadávalo, kedže neponúkla čistokrvnú bitku potvor, ale viac menej to bol film točení s pohľadu ľudských postav. Dvojka sa už s ničím nepára a prináša na plátno a povrch zeme nie len deštrukčnú akciu, ale predovšetkým štýlové monštra, s ktorými si to môže Godzilla po piatich rokoch znova v ringu rozdať. A ja som spokojný. Niekto tu nadáva na nezáživných hercov, či nudne postavy, ale ja osobne som išiel na Godzillu, ktorá tu ma fakt hromadu priestoru. A tie ľudské postavy sú podla mňa úplne v pohode. Herci (Dance, Wetanabe, Farmiga, Chandler) pohoda, chovanie postava, klasika, nič čo by tu už nebolo v takýchto filmoch. Michael Dougherty to natočil pekne, tie farby a široké zábery sa skutočne podarili a celkovo (nie iba na akcie) sa na to dobre pozerá. Tak isto je to aj hudobne dobre ozvučené, tie zvukové efekty, alebo pôvodná hudba potešia nie jedného fanúšika. Neviem kto čo očakával, ale toto je pekná pocta starým filmom, kde som sa príjemne bavil touto deštrukčnou jazdou a ešte viac sa teším na Konga vs Godzillu. P.S.: Keby že si prečítajú zajtrajšie noviny, tak sa nemusia naháňať dve hodiny. Garyho Hobsona na palube mali. P.S.2: Počkajte si za titulky, čaká vás tam ešte Charles Dance. 80% - 4* (02.06.2019)

Zatímco jednička byla pruda pomalu horší než prznění katolických panen, dvojka značně pookřála, zesvižněla a dala by se přirovnat k interakcím s multiotvorovou katalogovou MILFkou. Sice blond a kapku přitroublou, ovšem chlípnou, agilní a s natolik kulantním hardvérem, že na nějaké to postkoitální rozbíjení atomu a rozjímání nad nejpalčivějšími dilematy Schopenhauerovy intergenderové pohlavní metafyziky pro tentokrát sere pes. Ono také vyčítat filmu, mimochodem skvěle a megalomansky udělanému, který a priori i a posteriori pojednává o vzájemném koxování ťamanských sci-fi megapokémonů, filosofickou plytkost, naprostý nedostatek Cuntových postulátů či insitní prokreslení psychologie postav á la antické drama, může jen olupený rozumbradáč fixovaný na vlastní pravačku (čti „naprostý kokot“). Takže žádná další Edwardsova uspávačka hadů, nýbrž nabušený, poměrně temný, odsejpající a vizuálně blažený spektákl o godzilím Bajajovi, který se bez bázně a hany vypraví naporcovat draka, aby za odměnu dostal půl Zeměkoule a mohl ošukat obří radioaktivní můru, v němž tvůrci neváhali tasit téměř kompletní panteon Hokajdomonster, dokonce i včetně Kena Watanabeho. Tu a tam sice klukům kapku ustřelilo měřítko, ale když to děláte s láskou, na velikosti přeci nezáleží, a z každé obří šlamastiky se vždycky nějak dá se ctí vylízat. (17.06.2019)

Ah shi... Vyčítat Godzille, že v ní jsou hloupí lidé je trochu nefér. Oni byli vždycky hloupí a jejich jednání často nelogické ba přímo dementní. Navíc ta Godzilla za to nemůže. Hybatelé děje v čele s nesympatickou vědkyní jsou na pěst, ale daří se jim budit monstra, které ničí města a dávají si do nosu. Díky aspoň za to, jinak se nemá cenu lidmi vůbec zabývat. Bitek je více a jsou mnohem monstróznější než před tím. Drak mimozemšťan je baculovi důstojným soupeřem. Červ/můra je za největšího sympaťáka a nechybí ani pták Noh (letecká honička je neuvěřitelná) nebo mamut. Pokračování s Kongem má dle mě už předem jasného vítěze, ale rád se na to utkání podívám. Příště ale méně lidí prosím. (31.05.2019)

Jednička kombinovala tradici novohollywoodských blockbusterů s indie poetikou, čímž proti sobě poštvala všechny, kdo na místo uměleckého hororu působícího jako teaser na snímek s Godzillou chtěli kaidžu eiga, potažmo monster biják. Dvojka je pro takové plnohodnotným trailerem, respektive prodlouženou upoutávkou ze Superbowlu. V tom je ale hlavní problém, protože vše je podřízeno snaze o maximální emocionální působivost, což vede leda k otupělosti, když člověk hodinu a půl sleduje sled špatných až naprosto nesmyslných filmařských voleb. Jejich vrcholem v této nesoudržné podívané, organizované na rozdíl od ostatních snímků monsterversa z nějakého důvodu kolem rozhodnutí nejomšelejších žánrových tropů (postavy to fakt nejsou), je učinit z monster cross-overu raději nezáměrnou comedy of remarriage. Po hodinu a půl trvajícím cluster fucku, díky kterému člověk zpětně docení filmařskou sofistikovanost Jordana Vogt-Robertse (návaznosti mezi záběry a scénami), Guillerma del Tora (výstavba a proměna strategie vyprávění) a Stevena Spielberga (obojí dříve zmíněné), však následuje výborný závěrečný akt. Ten oproti předchozím najednou funguje, protože z nechtěné demence přepne do sebeuvědomělého modu a najednou zjistí, o čem, co a jak vyprávět. Kombinuje tradice kaidžu eiga a nadsazených hollywoodských devadesátek pastišácky čerpajících z audiovizuální minulosti (sedmdesátkové katastrofické fláky, válečné počiny, monster-filmy), nalezne klíč ke svému formálnímu a významovému uspořádání (Godzilla a lidé jako hrozba i ochrana - přepínání mezi hledisky a exploatační styl umožňující okázalé přechody mezi perspektivami). Pořád ale tenhle flák bude milovat pouze Roland Emmerich, protože už není nejhorším režisérem filmu s Godzillou. (30.05.2019)