Druhá šance

Spoilery! Bylo pro mě příjemným zpestřením vidět Nikolaje se všemi částmi jeho těla. A vůbec zde bylo více krajně netradičních věcí. Našel si kupříkladu manželku, se kterou nesdíleli společnou DNA, ba dokonce rovnou zplodili potomka, který měl vůbec poprvé naději, že by se nestal všemi nenáviděným retardem. Jeho osud ovšem zůstane navždy zahalen rouškou tajemství, neboť se miminko rozhodlo, tento náš úžasný svět opustit. Pravda, nerozhodlo se úplně dobrovolně. Miminka se totiž v útlém věku sama rozhodovat neumí. Nikolaj si také vůbec poprvé vyzkoušel zahrát místo tatínka maminku. A celkem vzornou. Nevím, jak ostatní hodnotitelstvo, ale já ten Nikolajův čin nemohu hodnotit nějak negativně a opovrhovat jím. Prostě se naskytla situace, kdy se mohl alespoň do určité míry zavděčit všem. O dítě se je třeba do určitého věku starat a když divák sleduje dosti explicitní záběry toho, kterak se dítě doslova topí ve vlastních sračkách a najíst dostává pouze tehdy, když je alespoň jeden z jeho vyfetovaných rodičů trošku při smyslech, tak to mi jako starání se moc nepřipadá. Vlastně záběry zanedbaného dítěte v dosti pochybné rodince, jsou vlastně tím nejlepším, co snímek nabízí. Jinak to není až takový skvost. Je fajn vidět, že se čas od času nějaký ten snímek vydaří i režisérce. Snímek doporučuji vidět snad jen mladším párům, které zahrnují své potomstvo přívalem lásky. (15.11.2016)

Seveřani umí natočit skvělý a hlavně ponurý filmy a toto je jasnej důkaz. Je to složitý téma a je vlastně dobře, že to točila ženská, protože se jedná zejména o mateřskou záležitost. No, jelikož děti nemám, bude můj náhled o to míň zaujatej (a asi i míň citovej), přestože je jasný, že ztráta dítěte je pro rodiče tím nejhorším, co je může potkat. O SBS syndromu jsem se vlastně dočet až díky tomuto snímku, ale teď k hodnocení, proč vlastně dávám průměr. Nedokážu totiž vůbec pochopit jednání hlavních postav (ty feťáky, kteří nejsou po většinu času při smyslech, ještě celkem jo, ale hlavně ty dva ze "spořádané" rodiny), jedná se o úplně iracionální situaci - zejména ve chvíli, kdy zjistím, že moje dítě nedýchá a tím pádem mu něco je, tak nezavolám sanitku, nic?! Prostě to nechám a pak řeším krajním způsobem?! Následující sled událostí a dobře vymyšlených zvratů už je celkem v pořádku (divák je nejednou překvapen), ale toto mně hlava nebere. Hlavní pochvalu si nicméně zaslouží mužský trojlístek N. Coster-Waldau, U. Thomsen a N. L. Kaas, kteří filmu totálně vévodí a hrajou perfektně. Takže z toho mám díky tomu všemu trošku rozpačitý dojmy. A to je škoda... (10.01.2016)

Sic těhulkám, čekalkám, těšilkám ani snažilkám bych film rozhodně nedoporučil, protože realistická figurína mrtvého nemluvněte se válí před kamerou celkem často, zklamalo mě, že pod prvotní šokantností se skrývá v zásadě dost konvenční drama. Problémem je sice docela zajímavě se vyvíjející, ale totálně na kost ohlodaný scénář, který v žádné scéně neobsáhne víc, než posun děje o kus dál. Jednotlivé postavy jsou tak pouze proměnnými v geometrickém příkladu, do kterých nevidíme více než ona několikadenní zápletka potřebuje. Nejvíce to odnáší právě protagonista, ke kterému není lehké si udělat vztah, protože nevíme, jestli je to citlivý milující otec a manžel nebo pragmatický sociopat. Což dle všeho nebylo záměrem. Někomu to může připadat naopak jako ucelený scénář, mně to přišlo jako jeho špatné filmové zadaptování. (17.05.2016)

Dogma 95 opět boduje a je z toho hodně slušné drama, které není hezké ve smyslu pozitivních pocitů, ale zato je pěkné z pohledu herců, režie a scénáře. Ne, že bych tenhle typ filmů vyhledával, ale občas (když se podaří) je to příjemné zpestření. Víckrát se k tomu vracet nemusím, ale kvalitní zážitek to rozhodně byl. 80% (31.07.2017)

Emocionálně vyhrocené drama se silným etickým přesahem a naprosto šílenou zápletkou týkající se výměny dětí. Skvěle natočené, famózně zahrané a éterické hudbě se také nedá nic vytknout. Podívaná je to však jen pro silné nátury, některé záběry na zanedbané miminko jsou z hlediska lidskosti opravdu šokující... (85%) (30.05.2020)