Jarní příběh

Rohmerovy filmy se vyznačují tím, že se v nich prakticky nic neděje a většinou se hodně mluví, a aby to divákovi ještě víc usnadnil, málokdy mluví více než dvě osoby. Takový je i Jarní příběh, první z cyklu Příběhy čtyř ročních období. Ani v tomto filmu se nic moc neděje a herci mluví a mluví, přičemž to, o čem je řeč, nejsou žádná velká moudra, v jednu chvíli se sice zabrousí do filozofie, ale ani filozofických textů neznalý divák (jsem jedním z nich) nebude uveden ve zmatek. A přestože jsou to v podstatě obyčejné rozhovory, nejsou nijak banální, neplká se o kravinách. Lidé, kteří jsou přemýšliví, se mezi sebou prostě baví a my jim můžeme tak trochu voyeursky naslouchat (jsem si vědom jisté nesmyslnosti tohoto výrazu, ale jiný mě nenapadl). Rohmerovy filmy mám rád. Ne proto, že by se na ně dobře koukalo, ale hlavně proto, že se báječně poslouchají. (Doporučuji studentům francouzštiny) (19.03.2007)

Krásný, nenápadně, o to však mistrněji zrežírovaný snímek. V poměrně velkém množství dialogů se zajímavě potvrzujíí chraktery postav, které byly hned nazačátku načrtnuty - obvykle jimi samotnými. Celý film je zdánlivě jen epizoda ze života protagonistů, na konci jakoby vše zůstalo při starém, ovšem při pozornějším vnímání je jasné, že prožité skutečnosti a konfrontace jim mnohé daly. Místní odsudky mi přijdou směšné, řekl bych, že je to částečně díky tomu, že režisérův literární přístup není ve filmu běžný a obecně dnes není běžné dělat filmy zaměřené na postavy s veškerou nelogičností, spontánností a nahodilostí jejich jednání. Místo toho bodují komplexní děje a světy - těch se tu opravdu diváci nedočkají. (14.03.2007)

to jako byla žvatlanina, intelektuálno prýštící do všech stran.já nevim - divadelni inscenace, no prosím, ale skoro 2 hodinovy film...ufff, prskam. a co se vlastne delo? uz od seznameni divenky s divkou bylo jasne, co se asi tak stane, a tak sledovani je potom lehce nudne-hodne nudne. a krom toho se mi zdalo, ze ti herci jsou slabounci - obzvlaste tam mladsi divka. a kdyz k tomu pripoctu desivou modu a velke zadky, me hodnoceni je nizke, musi byt nizke!! (15.03.2007)

Ach ty přítelkyně! . . . Rozkošným stvořením člověk i rád odpustí tu trošku větší trošku plkání, zvláštěpak mají-li si ty mladé sladké bytosti při všem tom švitoření navíc i pořád co říct. K tomu přidejme obrovský starý pařížský byt někdy z dob druhé půle devatenáctého století, nabitý knihami a ošuntělým >designem< , typickým pro famílie generací a generací nekonzumních vzdělanců a špetku toho nezbytného letněbytového buržoasního plenéru, muže bez ponožek coby tatínka mladší protagonistky jako katalyzátor dění a... - a máme typické prostředí a atmosféru pro milou intelektuálštinu, hodnu vstřícného a myšlenkově >naladěného< a poučeného diváka... Zvláštěpak, když herečky (i herec) jen skvěle a zcela civilně hrají, na nic si nehrají a celé je to vlastně jen taková výtečně promyšlená a zkomponovaná hra... Atmosféra houstne a... Třikrát a dost... Trojúhelník, trojice, triáda... Pohnutky, předsudky, tabu... (Vztahy...) . . . Ano, poslouchal jsem, díval se a nudil jsem se zase jednou skvěle... ;-} . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, zaokrouhleno pak v jarním rozmaru nahoru za tu rozkošnou Natašku (půvabná Florence Darel) a Shumanovy Symfonické etudy... - - - - - (Poprvé viděno 30.4.2009 na ČT2 komentář zde jako desátý - 30.4.2009) (30.04.2009)

Nemůžu si pomoct, ale když jsem na to koukal, tak jsem si jen říkal: "Hm, tohle je přesně ten ukecaný evropský film, který zase tolik nemusím." Jasně, je to o vztazích, je to o lidské podstatě, ale je to jednoduše podáno způsobem, který mě tolik neoslovil a díky němuž jsem prostě neměl chuť sledovat film dvakrát pozorně. (14.10.2016)