The Filth and the Fury
Režie:
Julien TempleHrají:
John Lydon, Sid Vicious, Steve Jones, Paul Cook, Glen Matlock, Malcolm McLaren, Siouxsie Sioux, Billy Idol (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Ricky Jay (více)Obsahy(1)
Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl.
(Česká televize)
Recenze (70)
Na rozdíl třeba od Clash mě Pistole hudebně míjí obloukem, za kterým je snad už jenom dechovka a navíc mě na nich vždycky srala (pardon, štvala, punk IS dead) ta neuvěřitelná vrstva marketingu - jenže bez něho by tu zase nebyla tak zábavná kapitola v dějinách sociologie. Takže nakonec respekt ke všem. K Johnnymu a spol že do toho šli naplno a občas dokázali těch pár svých válů narvat do lidí tak, že na to nikdy nezapomenou. K Malcolmovi že to nenechal chcípnout někde na londýnském předměstí a udělal klasiky z kusovek s mizivým potenciálem, který viděl asi jen on. A k režisérovi, jak se to celé snaží zmapovat a pochopit. Já například dodnes nevím jestli bych - být ročník 1956 a z Londýna – skončil jako fanoušek, nebo někdo, kdo se snaží Lydonovi v boční uličce rozbít hubu… ()
Šokující věci prostě neznamenají skvělý dokument a vzhledem k tomu, kdo asi tenhle film sleduje se vysoké (nad)hodnocení dá pochopit. Za mých punkových dob jsem se nad Děs a běs rozplýval též, nýbrž s odstupem času zjišťuji, že se jedná o průměr, který přináší jen vzpomínky trošku senilních punkových dědečků s občasným střihem na televizní show či na koncert se strašnou kvalitou obrazu i zvuku bez hlubšího významu. Sex Pistols je legenda, nepochybuji a myslím že nikdo, ale zasloužili by si lepší dokument. Joy Division o stejnojmenné kapele stejné éry je lepší o parník a to samé mohu tvrdit o Clash a jejich Rude Boy. ()
Historie zakladatelů punku je dobrá hlavně kvůli režisérovi. Julien Temple do svého shakespearovského dramatu zařadil tuny archivních materiálů, z nichž značné množství materiálu nemá na první pohled se Sex Pistols nic společného. Jenže to nejsou náhodné záběry, ale promyšlená (ale paradoxně přesto i trochu punková) struktura. Ale nikdy jsem nebyl fanouškem punku ani Sex Pistols, takže mě to zase nijak zvlášť nebralo. ()
Jsem měl chuť mrknout se, co přimělo Karla Schwarzenberga stát se v předvolební prezidentské kampani punkerem. Těžko říct .. monarcha je kliďas, kluci ze Sex Pistols zas rebelové na entou .. ale zas jim to nevydrželo moc dlouho. Dneska je to přesně 35 let, co to kapela zabalila, takže i taková vzpomínka na jednu velkou hudební legendu. ()
Před třemi lety jsem byl na punkové hudebním festivalu se čtyřicetiletou tradicí v Jarocině (4 stejzdže) a hlavní kapelou zde byli britští Public image, kterou založil Johny Rotten ze Sex pistols. Konečně jsem se o Sex pistols pořádně něco dozvěděl. Dokument je bohatý u hudebně přímo zvuk z koncertů. Punkový zvuk kapely by byl poměrně moderní i dnes. Chápu , že když vyrůstali v tak příšerné, zdegenerované a vybydlené zemi jako Anglie, že měli takovýto oportunistický postoj. ()
Reklama