Barva vítězství

Vcelku povedené životopisné drama o nejslavnějším běžci 20. století. Jesse Owens zde přitom dostal opravdu kvalitní áčkovou péči. A to nejen daná postava, ale i doba v níž Jesse sportoval a soutěžil. Zvláště slavná nacistická olympiáda v roce 1936 je zde vykreslena až epicky (což údajně i byla), nicméně samotný příběh zůstává díky Bohu maximálně komorní. Tedy, sledujeme Jesseho sportování, dilemata a peripetie s nimiž se na každém rohu střetává. A podané je to naštěstí natolik záživně, že to nejen rychle uteče, ale i to baví. A toho si moc cením. Pokud máte rádi toto téma a dobu, doporučuji zhlédnout snímek: Die Dasslers - Rivalové: souboj o tenisky, který se natáčel z velké části i u nás a okrajově se i Jesseho Owense týká. A to skrze bratry Dasslerovi, kteří poskytli slavnému černošskému sportovci vlastní boty. 75% (01.12.2017)

Film tak čierny, že vám ukradne peňaženku. Dá sa z neho vyextrahovať veľa zaujímavých informácií o živote tohto slávneho bežca. Technológia išla taktiež dopredu a od Hindenburga až po štadión všetko vyzerá skvelo. Taktiež skvelo dobre zachytená atmosféra a ukázané fragmenty života, o ktorých sa veľa nevie. Škoda len tej nadmernej černoty. 3 z 5 (22.12.2016)

Sportovni zanry natocene podle skutecnych udalosti si snad temer vzdy udrzi latku pomerne vysoko. Ne jinak je tomu i v tomto filmu. Pravda, bez nekterych scen a dialogu bych se obesel, jako celek to ve finale ale funguje. Zajimave herecke obsazeni. Ctvrtou hvezdicku pridavam za postavu Leni Riefenstahl a vyobrazeni olympijskeho Berlina. (04.09.2016)

Pôsobivá snímka je inšpirovaná neuveriteľným pravdivým príbehom legendárnej bežeckej hviezdy Jesseho Owensa, ktorý sa ako prvý z rodiny dostal na vysokú školu. Svojím obrovským bežeckým potenciálom rýchlo zapôsobí a je vhodným kandidátom na Olympijské hry. Je tu však otázka, či sa má Amerika zúčastniť Olympiády 1936 v nacistickom Nemecku. Keď americký vyslanec nájde s Treťou ríšou presvedčivý kompromis, aby odvrátil bojkot, Owens zvádza vlastný morálny zápas. Ísť alebo neísť. A nakoniec kvôli týmto udalostiam sa stalo to, čo nik nečakal. A to že po výhre v nacistickom Nemecku Owensovi samotný Hitler podal ruku a zablahoželal a keď sa vrátil domov, do milovanej Ameriky, nikto ho na letisku nečakal a dokonca mu ani Roosevelt nepodal ruku ani nenapísal dopis. Toto všetko sa môžete dozvedieť aj v Owensovej knihe, ktorú napísal o svojom živote. (17.11.2019)

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) (20.09.2016)