Schmitke

Hezky divný film s mezinárodním obsazením, který ale především snese mezinárodní kritiku. Nefunkční větrná elektrárna působí jako pilíř drsné invaze městské technologie do přírody vedle stálých obyvatel horských vísek, kteří mají dnes k přírodě nejblíže. Skvěle zachycenou atmosférou se pak pokouší prostoupit výborný představitel hlavní role - tragikomický Schmitke (nefunkční člověk starající se o nefunkční stroj v nefunkčním světě). (28.01.2016)

Je libo houbičky, protože tady si je někdo ve větším množství zobl, jinak by tento halucinogenní snový film nemohl asi ani vzniknout. Z těžké intoxikace bujnou fantazií podezírám debutujícího režiséra Štěpána Altrichtera. Hlavní postava Herr Ingenieur Julius Schmitke je kapacita přes větrné elektrárny, přežívá svůj šedivý život den za dnem a hraje ho výtečný Peter Kurth. Firma ho vyšle do českého pohraničí opravit beznadějně zastaralou větrnou elektrárnu a společnost mu dělá velký "dříč" Thomas Gruber. Nesourodá dvojice se vydá do magické ztracené země Sudety, kde dávají lišky dobrou noc a zabloudí i GPS navigace. Ospalá díra Chřmelava se zaplivanou stylovou čtyřkou "U Bobra", kde úřaduje místní Bürgermeister je zalidněna spoustou zvláštních figurek a společně s tajuplnými Krušnými horami jsou dokonalé kulisy pro tenhle příběh ne příběh. Rozbitá vrtule klade Smitkemu tuhý odpor a to se mu ještě neznámo kam ztratil kolega. Vyprávění o hledání sebe sama uprostřed mlžných hvozdů, které ztratili svojí minulost a hledají svojí přítomnost. Děj ospale plyne kupředu, hýčká si diváka skvělou citlivou kamerou Cristiana Pirjola, kterou doplňuje výtečný soundtrack Johannese Repky, nenápadně buduje hutnou atmosféru, jenž dokáže být místy až mrazivá. Černo černá mysteriózní podívaná, po které zůstane vtíravá otázka: "Co to jako bylo?" (15.08.2015)

Tohle bylo dobrý..! Moc dobrý! Na to, že to nebylo v podstatě o ničem, tak to bylo sakra dobrý! Nevím, jak ostatní, ale mě dokázali držet v napětí od první do poslední minuty. A myslím si, že přesně tak to PAN režisér zamýšlel a kupříkladu se mnou mu to klaplo na 100%. Totálně se rozplývám nad kamerou, pokud bych měl někoho naopak kárat, byl by to Žáček. Té své postavě starosty nedal vůbec nic. Jedna hvězda nad rámec zamýšleného hodnocení pro mladé perspektivní tvůrce v čele s rejžou. Těším se na jejich/vaše další věci! (18.03.2016)

Není to komedie, byť se s mrazením v týle a třetím okem pomrkávajícím do jiné dimenze budete i hojně usmívat. Není to mysteriózní a není to drama, jako by si film důrazem na civilnost, všednost a zapadlost prostředí té mírně magické zápletky z podobných žánrů dělal legraci, přitom nijak nezlehčuje důležitost toho, čím si hlavní hrdina prochází. Na několika rovinách (ironizací art-eko, art-natur, spirit-art a podobných vzdělávacích filmových balíčků, reálně magickou kamerou, zachycováním člověka v jeho malosti a zároveň i v přirozeném a všudypřítomném přesahu, kdykoli se někdo začne soustředit a vnímat fluidum svého okolí, jeho prodyšnost, plnou tajemných bran, ad.) to silně rezonuje s posledními mistrovskými filmy Kelly Reichardt, ale je to naprosto samostatné, originální a vzácně sepjaté dílo, u něhož navíc nesehrála žádnou roli výše rozpočtu. *** Výborně navozená atmosféra, obrazem, vývojem situací, který promyšleně balancuje mezi lehkým a tíživým, i celou nesmírně originálně propracovanou zvukovou stránkou (a nemám na mysli jen specielní, uměle vytvořené ozvučení větrné elektrárny a dalších ventilátorů, ale i původní zkomponovanou a orchestrem nahranou filmovou hudbu, a celkovou vrstevnatou kompozici soundtracku, která je ústrojnou součástí děje, zvuky jsou tu oživlé a nesou sdělení), není samoúčelná, film má vtahující dějovou linku, po níž vás povláčí zasmyčkovanou bludištní realitou stavů lucidního snění a halucinující unavené či zabloudilé, avšak hledající mysli, v takových zákrutách realistického, všedního rámce příběhu a u tak zdánlivě obyčejné postavy, kde bychom se toho nadáli nejméně. Závěr je pak příjemně ironickým vyústěním příběhu o duševní cestě k uvolnění: nikoli inženýrova dcera, která se vláčí po indických klášterech a učebnicově nasává energii z kamenů, ale on sám v medvědí ušance nakonec nachází (nebo prostě přijímá) svobodu - ať už k tomu došel v hloubi lesů, či v hloubi sebe sama, ať už bdící, nebo snící. Tak či tak tu cestu vykonal sám, vlastním pohnutím mysli, tak či onak sám sebe vnitřně osvobodil. A kdo ví, možná to začalo tím dceřiným onyxem v dlaních. A nebo mediální zprávou o Medvědím muži - zajímavá představa, podpořená zasmyčkovaností postavy v časoprostorových bludištích příběhu, je, že tím Medvědím mužem byl nakonec Schmitke sám. Že to celé začalo voláním divočiny vlastního podvědomí. V tomhle jednoduchém čtení příběhu jako cesty člověka k duševnímu uvolnění, kdy se mysl podvědomě obklopuje symboly, signály a vidinami, které se zhmotňují v nápovědách, aby kruhem pochopila, co v sobě dávno ví (aby se Schmitke hledající potkal se Schmitkem uvolněným), lze vidět svěží, originální paralelu s hlavní linií všech Lynchových děl. *** Bonus: Doporučuji počkat si po konci titulků na vtipnou tečku za příběhem - zprávu v hlasové schránce jednoho z mobilů. Není to nezbytně důležité, ale leckomu to jasněji dourčí mezeru ponechanou v hlavním vyprávění, zdánlivé nedořečení. (24.03.2015)

Takový zahození potenciál. Schmitke je film, který se vás snaží navnadit hlavně na to, že vypadá úplně jinak než ostatní filmy. Problém je v tom, že to nemá pointu. Ten film má hodinu a půl a přitom tak není žádné rozuzlení. Gradace a tak tak jako je. Ale celou dobu se ve filmu plánuje nějaká zápletka a ona není nijak ukončená. Střižna by si měla zkontrolovat jestli někam nezašantročila dalších dvacet minut filmu. Pokud má film fungovat jako reklama na Krušné hory, tak prosím, ale jinak... Kurth má geniální ksicht. To je stejně dumb a confused jako Vincent Vega. Krásný film s krásným příběhem, ale totálně o ničem. Film by si možná zasloužil Lva za hudbu, kameru a výpravu. (01.03.2016)