Laně

S Claudem Chabrolem jsem až doposud měl vzácně vyrovnanou bilanci, kdy jsem tak nějak dopředu věděl, do čeho jdu a jak na mě jeho tvorba bude působit. Obvykle to totiž bylo na 3 a půl hvězdičky s tím, že jsem se podle nálady, herců a drobných nuancí ve scénáři rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdičkami. Jsem si skoro jistý, že na 5* to u Chabrola nebude nikdy, a až dosud jsem předpokládal, že mi ani nezpůsobí nějaké výraznější zklamání. Laně jsou ale první kousek z jeho dílny, který mě zkrátka a dobře nudí. Dějově řídké, psychologicky povrchní a tak nějak unylé. Chápu, že v 60. letech pouhé známky lesbického vztahu a bisexuální orientace musely působit provokativně, ale ta doba, kdy něco podobného šokuje, už je dávno za námi. Zbyla jen přítomnost Stéphane Audran, která měla vynikající předpoklady pro ztvárnění mondén všho druhu a byla výbornou volbou pro postavy unuděných manželek ze střední vrstvy nebo buržoazních paniček. A zbyla i přítomnost Jeana-Louise Trintignanta coby charismatického herce své generace. Jenže ani dva zajímaví herci dobrý film nedělají. Celkový dojem: 35 % (19.08.2014)

Ony dve boli podľa mňa skôr len krehkými laňami, ako povedzme, že náruživými lesbičkami, a to snáď i napriek tomu, že zo začiatku mali k sebe naozaj veľmi blízko. • Táto, akosi z mojej strany zvláštne poňatá "chabrolovka", mala k priamej dispozícii jednak prológ, ale zároveň aj epilóg, a vskutku ešte zrovna i niečo medzi tým, čo by mohli kľudne reprezentovať i ústredné protagonistky v podobe Frederiky s Why, a teraz si následne pozorne všimnite úplne „koncový ypsilon”, čím sa konečne dostávam k podstate samotnej, scenáristickej veci, ktorá sa divákovi postupne rozprestiera na filmovom tanieri, z ktorého mimochodom si trochu odhryznúť, asi nie je práve najlepší nápad? • Ak predsa čosi málo naznačím, tak maximálne možno len to, že doterajšia, stabilizovaná rovnováha ženských vzťahov, sa s príchodom architekta Paula Thomasa, jednoducho extrémne narušila, ale zase si asi netrúfam tvrdiť, že sa tým pádom vytváral akýsi „milostný trojuholník”, aj keď to tak sprvoti vypadalo, skrátka, treba za tým hľadať voľačo viac. • Tentoraz sa jednalo len o slabší, kinematografický príspevok zo strany tohto (thrillerového) tvorcu, ktorý zrejme hneď tak nevytasí všetky svoje „esá z rukávu” ? • A venoval ho svojmu, ako pomaly zisťujem, „dvornému hercovi” Michelovi Bouquetovi. • Nie, v skutočnosti bola jeho »kmeňovou herečkou« Stéphane Audranová, to jest skutočná manželka režiséra, ktorá sa objavila až v rovných 25 tituloch svojho mentora, čiže čoraz viacej si začínam všímať jej pestrého hereckého repertoáru, ktorý určite ponúka neúrekom všelijakých možností... (29.07.2023)

On to Chabrol vystihol v podstate presne: temer všetky prívlastkové umelkyne a umelci (napríklad rôzne extravagantné poetky, nonkonformné dizajnérky, šokujúce dídžejky, neopozerané herečky, nezávislé spisovateľky, výstredné a novátorské šperkárky, punkovo uletené módne návrhárky) túžia v podstate po jedinom: urvať si čo najväčší podiel peňazí a z nich vyplývajúcej moci. Vznešené a zväčša chimérické predstavy opojnej mladosti a pocitu predvoja pravého umenia končia na najbližšej persóne oplývajúcej dostatočne veľkým majetkom. Hoci ich vlastné ideály v 99% smerovali proti hlúpej konzumnej dobe a reklamno-korporatívnemu zriadeniu plnému tupej zábavy pre masy. No v prípade vycítenia príležitosti získania moci a prachov, čo je skutočný cieľ ich avantgardného snaženia, sú ochotní poprieť a vykonať čokoľvek. (09.07.2012)

Jsem překvapen, že Chabrol stihl v jednom roce natočit dva tak skvělé filmy - NEVĚRNÁ ŽENA a LANĚ. Stejně je to zajímavý úkaz, kolik výborných filmů v té době vzniklo z umělecké spolupráce s jeho manželkou Stéphane Audran. Když si takhle zkouším představit, že jsem filmový režisér a přivádím na svět filmy podle vlastních scénářů, ve kterých hraje hlavní roli moje manželka, vůbec to není špatná představa. Akorát bych měl asi problém se dívat, jak se na place líbá s herci - v tomto filmu dokonce obojího pohlaví. Postava, kterou zde Stéphane Audran ztvárnila, je nesmírně zajímavá, a pro mě osobně v tomto filmu zastiňuje všechny ostatní. Oproti tomu Jacqueline Sassard, jejíž herecký zjev mě uchvátil v o rok starším snímku Josepha Loseyho NEHODA, mě zde spíše nudila, a její podání postavy Why je stejně fádní, jako její malůvky laní na mostě - odtud název filmu. Postava architekta do děje vstupuje dosti pozdě a nepřišla mi moc zajímavá, proto mi bylo v závěru vlastně i jedno, jak to s ním dopadne. Smutného konce Frédérique mi mi bylo ovšem líto - na druhou stranu se na mysl samozřejmě dere "kdo s čím zachází..." - přitáhla si tu žebračku z ulice sama, zřejmě to byl tedy její osud. Velmi dobrý a kultivovaný film, jehož decentní erotičnost představuje příjemný protipól současné protivně přesexualizované produkce. UPDATE 27.4.2020 - Na druhé zhlédnutí po letech mě ten film znovu strašně bavil, Stéphane Audran je v roli té bohaté paničky prostě úchvatná, a má to skvěle vystavěný děj, byť může asi na někoho působit poněkud nevěrohodně (například v otázce, jak to bylo se sexuální orientací obou ženských hrdinek). Za mě rozhodně jeden z nejlepších Chabrolových filmů. (03.10.2014)

Na Chabrolovy filmy se hezky kouká, ale dějově jsou obvykle celkem slabý. Tady se v podstatě skoro celej film dost podrobně seznamujete s dvojicí hlavních ženských postav a "něco" se stane až úplně na konci. Co musim vyzdvihnout, to je výkon Stéphane Audran. Věřil jsem jí každý slovo, každý gesto, každej výraz v obličeji... Ta to zahrála tak famózně, že snad v životě musela bejt stejná svině jako v tom filmu :-) Jacqueline Sassard a Jean-Louis Trintignant hráli jenom druhý housle. Komická dvojka Zardi & Attal pobavila, ale přišla mi trochu mimo mísu. Jinak já film viděl až v roce 2015 a po tom téměř půlstoletí, co uplynulo od vzniku, to opravdu nepůsobí nijak odvážně nebo provokativně. Všechny ty "erotický" scény jsou hooodně decentní. Celkově průměr, kterej sice nenadchne, ale ani neurazí. (06.09.2015)