Mallory

Nemám s čím by som porovnával, od Heleny Třeštíkové to je totiž môj prvý dokument (aj keď Reného & Katku si pozriem). Možno je Mallory iba opakovanie už režisérkou osvedčenej metódy natáčania "ľudského nešťastia", ale ja som tento dokument vydržal bez prestávky a premáhania pozerať celých 101 minút, a to minút, z ktorých som hltal (no, možno nie hltal, ale sledoval som to naozaj pozorne a s veľkým záujmom) každé slovo a obraz. A videl som to na HBO (tentotýždeň ho máme zadarmo:), a na HBO by predsa len tak nejaký zlý film nepustili :D Proste sa ma to dotklo, a odporúčam vidieť! (18.05.2016)

Parta bezďáků co přestali mít na drogy a snaží se vrátit k běžnému životu. To logicky s jejich probíhající protidrogovou terapií nelze. A ano o tomhle je celý film. Nelíbila se mi depresivní atmosféra, kamera vypadala jako kdyby to někdo točil na smartphone a prvky jako soundtrack a podobně, to zde vůbec nehledejte. (31.12.2016)

Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. (01.05.2020)

Za prvé obdivuji, že si někdo takhle nechá nahlížet do života. Ale v tomto případě se odměna dostavila - silně pochybuji, že kdyby ji Helena Třeštíková nenatáčela, že by Mallory dostala byt a mohla být se svým synem; daleko spíš by byla dál na ulici (max. na ubytovně) a syn v ústavu. Čímž vůbec nechci tvrdit, že ji to štáb aktivně nějak zařídil, ale on už sám fakt jakéhokoliv natáčení pro televizi a hrozba zveřejnění funguje jako účinné beranidlo. Rozhodně je ale Mallory obdivuhodná - hlavně že se dokázala nevrátit k fetu, ačkoli jí "čistý" život zrovna moc světlých stránek neukazoval. Za třetí doufám, že tu sociální pracovnici nakonec dělat bude - a jak tu někdo už napsal - nahradí některou z těch krav, které potkávala na úřadech. Za čtvrté šlapalo jako hodinky kouzlo nechtěného v případě těch jejích chlápků a jejich proměn v čase - prostě, že s chlastem je to pořád ta stejná písnička. Za páté gratuluji Jiřímu Bartoškovi k tak skvěle investovaným dvou tisícovkám - na tom mostě ho určitě ani nenapadlo, že to z něj za pár let udělá takovýho frajera. Což nijak neironizuji, bylo to od něj fajn. (28.01.2016)

Je obdivuhodný jak se z těhotné feťačky závislé na heroinu bez domova, která pak dlouhou dobu bydlí v nepojizdném autě, stane vystudovaná sociální pracovnice. Síla vůle bojovat za nefeťácký život a dostat do péče syna z ústavu vs zoufale nepřekonatelné překážky osudu. Ikdyž je tento 13-tiletý časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o Mallory, tak nakonec si odnáším pocit, že Jiří Bartoška je opravdovej frajer. PS: akorát je pak prapodivný feeling, že to dostalo cenu ve Varech, jakoby si ji Jiří dal sám sobě (07.06.2023)