Rodinka Bélierových

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)

Trochu střeštěná a zároveň mile dojemná hudební komedie o jedné svérázné rodince, kterou jen tak něco nerozhází. Francouzština je nesmírně melodická, díky tomu lépe vyzněly pěvecké party, jež by v jiném jazyce asi ztratily na síle. Sice mi několik rádoby humorných situací úplně nesedlo, ale jinak jsem si film docela užila. (75%) (03.09.2020)

Veľmi príjemne ladený film o hluchonemej rodine a dievčati, ktorá v sebe objavila spevácky talent, ktorý sa snaží zúžitkovať v miestnom zbore a zároveň sa uchádzať o miesto na hudobnej škole v Paríži. Námet vyznieval ťažkopádne a trochu som sa obával, že tam bude kopa pátosu ako to často pri téme postihnutí býva, ale opak bol pravdou. Napokon to bola svieža dramédia s typicky francúzskym dôvtipom, sympatickými postavami a ako bonus boli k tomu zvučné melódie speváckeho zboru, ktorých by som ja osobne zniesol aj oveľa viac. Najväčšou chybičkou krásy však bola predvídavosť celého príbehu. Ale inak celkom fajn! (18.08.2016)

Herce tu vůbec neznám, ale, na první pohled, jsem doufal v povedenou francouzskou komediální klasiku, která umí kolikrát hodně překvapit a zároveň i potěšit. To se mi také nakonec splnilo. Pro mě neznámí herci vytvořili naprosto úžasnou, za pár let, podle mě tradiční komediální klasiku nejenom pro hluchý, němý, ale i pro hluchoněmý. Tvůrci si tu s laskavostí dělají legraci ze všeho a ze všech. Zároveň ale, jakoby mimoděk, vypráví hezký rodinný příběh, na který je radost koukat, a který v závěru citově perfektně burcuje. Nasmál jsem se, citově jsem se vyždímal a na závěr jsem uznal, že tak dobrou francouzskou pecku jsem dlouho neviděl. Palec rozhodně nahoru. (27.12.2017)

"Hovorila si, že som konečne žena! Že som mala 2-krát krámy a už machrujem? Si milá, vďaka."     Láskavý film s neobvyklým príbehom, ktorému sa darí vyvolávať smiech i dojatie. Skvelý americký remake som videl ako prvý, čím som dosť ovplyvnený a jednoducho sa nedokážem vyhnúť porovnávaniu. Z originálu pochádzajú všetky tie najskvelejšie nápady (koncert: absolútne ticho, sledovanie výrazov tvárí; po koncerte: spievanie hluchému otcovi, ruky na hlasivkách; konkurz: znakovanie pri speve pre rodinu) a ako bonus je tu ešte jeden skvelý nápad s anafylaktickým šokom z latexu. To sú veci, ktoré určite musím zohľadniť pri hodnotení (pol hviezdičky naviac). Inak sa mi ale remake páči viac, pôsobí profesionálnejším dojmom. Je tam lepšia hudba, krajší spev, krajšia kamera a aj lepší herci, predovšetkým predstaviteľka hlavnej role (je inak zaujímavé, akí sú si rodičia v oboch verziách podobní, obzvlášť matka). I dramatické situácie tam sú riešené lepšie - v origináli niekedy zbytočne zachádzajú až do nezmyselne prehnaných polôh. Záverom zhrniem, že oba filmy sú veľmi kvalitné a je medzi nimi dostatočne veľa odlišností, aby mohli fungovať aj samostatne. (04.04.2022)