Léolo

Nádherný snímek, fantastická kamera, jedinečná atmosféra, strhující výkon Maxime Collina. Film o smutném osudu vyjímečného chlapce, který je uvězněn v podprůměrné společnosti plné násilí a obscénosti. Film dokonale dokresluje hudba Toma Waitse, která člověka chtě nechtě vtáhne do děje a po 107 minutách jej zmateného a melancholicky naladěného propustí zpět. (22.12.2008)

Prvú polhodinku som mal pocit, že čumím na film od Todda Solondza a zaspomínal som si na svoje prvé honenie péra a že čiernobiele obrázky holých báb som mal ukryté pod kobercom v rohu detskej izby a ako ma moji spolužiaci nabonzovali a ja som sa pred celou triedou kruto ponížený súdružkou učiteľkou triednou rozplakal, avšak potom sa to zmenilo na brutálnu intelektuálnu nudu, kde narátorov hlas a jeho žabožrúčtina mi nesmierne pílili uši rovnako, ako aj toho nadopovaného jeho brata chrápanie! No a ked začala toľko krát ospevovaná Leolova láska Bianca spievať, spomenul som si na staré, komunistické časy a mal som sto chutí si to hodiť ! Podľa tunajšieho hodnotenia usudzujem, že nielen Leolova rodina bola posadnutá hovnom. (17.12.2011)

Naturalisticky zpracovaný, v mnohém děsivý a v mnohém absurdní příběh kanadského chlapce Léola nenechá citlivého diváka chladným. Chvílemi se sice divák neubrání smíchu nad některými Léolovými životními zážitky; většinou však mnohé momenty filmu spíše vyvolají u diváka nevolnost. Životní příběh Léola, jednoho ze členů "takové zcela nenormální rodinky", je celý prošpikován rozličnými odchylkami, úchylkami a zvrácenostmi v chování. Film, po jehož shlédnutí si řeknete, že nejrozumnějším a nejstabilnějším prvkem této rodiny byl, je a navždy bude špunt ve vaně. Tento snímek rozhodně stojí za shlédnutí, a to ať již co se námětu, tak způsobu zpracování týče. Na tento film bych však určitě nebral děvče v rámci prvního rande a asi ani při druhém by to nemuselo dělat dobrotu. Výjimkou snad mohou být nanejvýš (psychicky silné) studentky psychiatrie. (03.09.2003)

Po zhlédnutí Léola mám na mysli jednu otázku a to: "Jakými úchylkami, asi trpí zdejší pětihvězdičkáři?". Že by znásilňováním koťátek, šoustáním vepřových jater nebo jen Biančiním okusováním nehtů gerontům :) Patrně jsem na film nebyl úplně dobře naladěn, i když úvodní půlhodinu jsem si vcelku užíval a scénu s rajčetem řadím na pomyslný vrchol podivuhodných scén, jaké jsem kdy zahléhl. Jenže postupem času, mě ono zvrácené snění mladistvého intelektuála vyrůstajícího mezi retardy a podivíny s obsedancí na vlastní hovno, začalo považlivě otravovat. Léolo nakonec pro mě není ničím jiným, než vrcholným představitelem tzv. rakovinotvorného artu. Nic víc, nic méně. Hledat vědu v hovně nehodlám. Po hudební stránce ovšem vynikající. (15.08.2013)

Stejně jako u Taxidermie jsem byla znechucena... Nejsou to filmy, na které bych se dívala se zálibou. Účelem je znechutit a znepokojit... Je to velká kontroverze, zda nechat vyhrát morálku či uměleckého ducha. Nedokážu se rozhodnout. Každopádně Léola nechci odsoudit, ale vychvalovat do nebes ho taky nebudu. (09.04.2009)