Mozek v plamenech

On to vlastně není nějak výrazně dobrý film. Chloë Grace Moretz má charisma, ale její výkon tady nebyl vždy zcela přesvědčivý a ani samotné tempo to nemá úplně vyrovnané, ale přesto je Brain on Fire důležitý film. Resp. je adaptací důležitého příběhu, který určitě zachránil mnoho životů. A krom toho je to příběh i hodně zajímavý. Bylo tu zmíněno, že je to jak celovečerní epizoda House a tohle tvrzení není vskutku daleko od pravdy. (19.08.2017)

Teda já jsem od toho nic moc nečekal, a o to milejší to bylo překvapení. Nepříliš dlouhá jednohubka, od které jsem se nedokázal odtrhnout a s napětím sledoval, co se z toho vyklube, jak to dopadne. Osobně jsem tipoval, že nemůže skončit jinde než pevně přikurtovaná na psychiatrii. Od Chloë výborně zahráno. (01.02.2019)

Z tohoto neškodného pojetí mozková hemisféra neutrpí. Pravda, intenzivnější režijní zpracování by film pozvedlo ještě výš. Nemám zdání, co režiséra limitovalo, občas to nemělo daleko do tv úpravy. Ovšem k dispozici byla nejlepší akvizice - Chloe Grace Moretz, která si s námětem příjemně zalaškovala a dotáhla svůj flirt k dokonalosti. A tím film zbavila hrozící nudy. Nechtěně potopila kolem sebe zbytek ansámblu, který čítal pár známých jmen, roli matky se ujala Carrie-Anne Moss, Jenny Slate zastala kolegyni v práci, Thomas Mann ji zahříval v posteli a Tyler Perry si střihl šéfredaktora. Na události je to chudobné, Moretz neustále usiluje o to, aby divák nezaspal a zdatně předstírá symptomy vzácné mozkové choroby a divák spolu s ní netrpělivě očekává finální diagnózu. Téma je to poměrně originální, takže i za to uděluji body. Když se odečte účast známé hvězdy, tak režijně Gerard Barrett nedodal žádnou přidanou hodnotu. Na rutinéra si troufá moc brzy, jeho režijní počiny nesklidily divácké vavříny, takže tenhle film je jeho nejlepším. Od průměru ho oddělují drobné odchylky, které se mohou zamlouvat především příznivcům mladé hvězdy, dále mladí medici ocení nové poznatky v léčbě vzácného mozkového postižení a běžný divák se může obeznámit s jistou žurnalistkou Susannah Calahan, jejíž biografie zajistila námět filmu. Slušné známky si tohle veskrze nenápadné dílko zaslouží, nedostalo dvouhodinovou stopáž, takže nemusíme se plahočit nemocnicí a mít fóbii z bílých plášťů v nadměrném množství. Film si splnil svá kritéria a je dobře, že se mu podařilo ulovit hvězdu, která mu hodně přidala. 7/10 (04.05.2019)

Když se Vám ocitne v plamenech kunda, je to dobrý, stačí zamrdat a život zase běží dál. Když se zapalujou lýtka, bude to postupovat k první větě, co jsem napsala, ale když Vám hoří mozek, tak vás čeká jebání max s vašim zdravotním stavem a to žádná zábava neni. Přesně v této situaci se ocitne značně šukézní Chloë a den za dnem prožívá větší a větší peklo a to bez princezny. Začátky nebyly nijak extrémní, vlastně mi to připomínalo můj zcela normální den, kdy nevím kde jsem, co je za den, co mi kdo chce a skilluji svůj trumf - čumění do blba bez mrkání. I tomu starostovi bych se vysmála tím ale všechna podobnost končí a následující škubání se na zemi, postupující ochrnutí, kapající kohoutek co nekape, televize co mě pomlouvá i když mě nepomlouvá a celkově kolosální stav na píču přeci jen nemám. Proto mi při představě, že by se tohle vše dělo mně celkem zamrazilo na hřbetu a jednou jsem tu svou ASS (asijskou sadistickou svini) nechala spát a s hrdinkou skoro i soucítila. Možná ale jen proto, že je fakt šukézní a velmi ráda bych jí utěšovala....tak nic, pořád jsem svině :-( (13.03.2018)

Až do príchodu Dr. Najjara mi to celé prišlo ako nejaké divné sci - fi a ešte aj nemastné - neslané. Potom to začalo byť trochu vážne, a nakoľko som išla do filmu bez toho, aby som o tom niečo vedela, tak ten koniec bol pre mňa celkom prekvapivý. Ale hádam film pomohol s osvetou. Slabúčka trojhviezda. (11.02.2018)