An - Zen a lívanečky

Kirin Kiki by si zaslúžila tucet prestížných cien za svoj herecký výkon. Kawase začala točiť jednoduché príbehy podfarbené jej dokumentaristickou zručnosťou a schopnosťou zachytiť emócie a detail na emóciu, bez toho aby ho vyslovene použila. An je krásne jednoduchý.. Tichý a pritom kričí hlasno všemožnými myšlienkami a komplexnosťou. Nejedná sa o žiadnu veľkú drámu, ale rovnako ako kedysi Tokyo Family od Yamadu aj tento film tak krásne hovorí o emóciách tak dramaticky až vás to chytí za srdce. Pocit katarzie sa pre mňa dostavil okamžite po poslednom zábere. Neuveriteľne smutný príbeh, ktorý je plný pozitívnych vecí. We want to live in society, when the sun shines. (01.04.2017)

Taký pomalý citlivý príbeh o troch osamelých ľuďoch, ktorých osudy sa pretnú v jednej malej pekárni v ktorej sa pripravujú japonské lievance. Sentaro je mlčanlivý vedúci s temnou minulosťou. Stará babka Tokue má za sebou ťažký život s chorobou, kvôli ktorej dlho žila v izolácii od väčšiny ľudí a tak s veľkou radosťou začne pomáhať v pekárni. A postavou trochu naviac, ktorá nemá veľa priestoru je mladé dievča, ktoré pekáreň pravideľne navštevuje. Priateľstvo ktoré spolu nadviažu zaplní prázdne miesta v ich srdci. Aspoň dočasne, keďže sa jedná o tradičnú dojímavú melodrámu. Film má fakt pomalé tempo ale zároveň podmanivú atmosféru a postavy som si hneď zamiloval. Páčil sa mi hlavne vzťah medzi Sentarom a babkou a dojímavé finále ma emocionálne úplne dostalo. Napriek pomalému tempu a štedrej stopáži to je presne ten typ filmu u ktorého to nevadí a prial by som si aby trval aj dvakrát dlhšie. Štýlom mi tento film pripomína nádherné filmy aké toči Hirokazu Koreeda. Možno aj kvôli tomu, že tu hrá jeho obľúbená herečka Kirin Kiki z ktorej vyžaruje obrovská dobrosrdečnosť. Objektívne to je tak za 4*, ale keďže mi film tak dokonale sadol, tak dávam aj nadšenú piatu hviezdičku. Nenapadá ma nič, čo by som filmu vytkol. Dokonca aj Masatoshi Nagase, ktorého som v komente k filmu The Hidden Blade tak veľmi skritizoval za absenciu charizmy, mi tentoraz svojou mlčanlivosťou k tej postave dokonale sadol. 10/10. (24.04.2019)

Už v "Utiš vodu" Naomi Kawase naznačovala příklon k tradičnímu filmovému vyprávění a "An" se tak vskutku stal jejím prvním konvenčním filmem s daným scénářem, postavami a tradičními dialogy. Příběh, který krouží okolo osudů několika postav setkávajících se u stánku s dorajaki (lívance se sladkou fazolovou pastou), bohužel zabředává do nesnesitelného patosu a co víc – vynucuje si dojetí za každou cenu. Nenásilnost vyprávění a síla obrazů z předchozích režisérčiných filmů ustoupily návodnému dovyslovování tam, kde dříve zůstával prostor pro tajemství a dobrodružství z objevování. I proto tento film vnímám spíše jako příběh pro mládež (bez nadsázky). Kawase sice neopustila své téma hledání skutečných životních hodnot, avšak příběh tentokrát zasadila do již stokrát použitých kulis, které pouze jinak přeskládala a výsledek je stejný jako u všech podobných sladkých příběhů. Postavy dobrotivé babičky s pohnutým osudem, muže poznamenaného minulostí i citlivé dívky z problematických rodinných poměrů stejně jako mírná porce gastrofilozofie spíše vycházejí vstříc snadno stravitelným příběhům pro masy, u nichž se lze konzumentsky na krátkou chvíli dojmout a jinak nic víc... P. S. Film mi připomíná román Muriel Barberyové. (20.06.2017)

U japonského dramatu je taková jistota, že to bude něco unikátního. Zde tedy žádná výjimka. Film se sice ze začátku nese nejistým směrem a těžko říct, zda půjde jen o vaření, či o něco víc, každopádně i tak zajímavým způsobem paralyzuje a jemně vnáší do průběhu děje i nějaké to drama, pojednávající právě o malomocenství. Hezky, realisticky a melancholicky vyobrazeno. 80% (18.12.2016)

Tenhle film je sladký a dlouhý jako příprava „an“ - tajuplné sladké pasty z červených fazolí. Ten český název je trochu moc přeplácaný, ale zenové to je. Mám rád jídlo a filmy o jídle. Příprava „an“ je pomalé a důkladné umění jako taiči a už jen sledovat její přípravu je meditací. Ten film láká jako sladká vůně „an“. Do bistra a do života. Japonské „Babí léto“. (06.09.2017)