An - Zen a lívanečky

Tenhle film je sladký a dlouhý jako příprava „an“ - tajuplné sladké pasty z červených fazolí. Ten český název je trochu moc přeplácaný, ale zenové to je. Mám rád jídlo a filmy o jídle. Příprava „an“ je pomalé a důkladné umění jako taiči a už jen sledovat její přípravu je meditací. Ten film láká jako sladká vůně „an“. Do bistra a do života. Japonské „Babí léto“. (06.09.2017)

Pomalu plynoucí film, který se točí okolo přípravy tradiční japonské sladkosti "dorayaki" a zároveň sleduje lidské osudy hlavních postav. Kiki Kirin se mi v roli "vlezlé" japonské babičky nejdřív nějak nepozdávala, ale po chvíli jsem pochopila, o co jde, a hned mi její postava byla sympatičtější. Nerada bych tady spoilovala, ale můžu říct aspoň to, že se jedná o film o předsudcích, o nalézání radosti i v těžkých podmínkách, a taky o tvoření lidských pout. Moc pěkný a čistý film, který nám připomíná, že není dobré okamžitě soudit lidi, dokud je nepoznáme a nenahlédneme do jejich nitra. (Viděno na palubě letadla společnosti Delta.) ~(4,0★)~ (20.03.2016)

Filmu se neupře neobvyklá japonská nátura, která prostupuje celým filmem a je hodně těžké ji pochopit a přijmout. Nátura si totiž zakládá na skromnosti a absolutním respektu k člověku. Postavy se nezasmějí, neprojeví city a utápí se ve své vlastní nekonečné depresi. Filmu jsem ale dal čtyři hvězdičky, takže vězte, že samotný příběh je natolik lidský, jak jenom lidské pokolení může být. I tak si totiž přes japonský extrém užijete hodně citlivě odvyprávěný příběh, který se svojí pomalostí nesl jako ptačí pírko přeskakující v dokonalém bezvětří z jednoho lotosového květu na druhý. (09.06.2017)

Už v "Utiš vodu" Naomi Kawase naznačovala příklon k tradičnímu filmovému vyprávění a "An" se tak vskutku stal jejím prvním konvenčním filmem s daným scénářem, postavami a tradičními dialogy. Příběh, který krouží okolo osudů několika postav setkávajících se u stánku s dorajaki (lívance se sladkou fazolovou pastou), bohužel zabředává do nesnesitelného patosu a co víc – vynucuje si dojetí za každou cenu. Nenásilnost vyprávění a síla obrazů z předchozích režisérčiných filmů ustoupily návodnému dovyslovování tam, kde dříve zůstával prostor pro tajemství a dobrodružství z objevování. I proto tento film vnímám spíše jako příběh pro mládež (bez nadsázky). Kawase sice neopustila své téma hledání skutečných životních hodnot, avšak příběh tentokrát zasadila do již stokrát použitých kulis, které pouze jinak přeskládala a výsledek je stejný jako u všech podobných sladkých příběhů. Postavy dobrotivé babičky s pohnutým osudem, muže poznamenaného minulostí i citlivé dívky z problematických rodinných poměrů stejně jako mírná porce gastrofilozofie spíše vycházejí vstříc snadno stravitelným příběhům pro masy, u nichž se lze konzumentsky na krátkou chvíli dojmout a jinak nic víc... P. S. Film mi připomíná román Muriel Barberyové. (20.06.2017)

Kirin Kiki by si zaslúžila tucet prestížných cien za svoj herecký výkon. Kawase začala točiť jednoduché príbehy podfarbené jej dokumentaristickou zručnosťou a schopnosťou zachytiť emócie a detail na emóciu, bez toho aby ho vyslovene použila. An je krásne jednoduchý.. Tichý a pritom kričí hlasno všemožnými myšlienkami a komplexnosťou. Nejedná sa o žiadnu veľkú drámu, ale rovnako ako kedysi Tokyo Family od Yamadu aj tento film tak krásne hovorí o emóciách tak dramaticky až vás to chytí za srdce. Pocit katarzie sa pre mňa dostavil okamžite po poslednom zábere. Neuveriteľne smutný príbeh, ktorý je plný pozitívnych vecí. We want to live in society, when the sun shines. (01.04.2017)