Henry Fool

Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :) (29.07.2010)

Myslím si, že filmy tohoto typu, pokud nezačínají převládat, tvoří již značnou část "kinematigrafického pokladu". Vyznačují se (pokud možno) originálním příběhem, sociální a kriminální zápletkou (přičemž policie a úřady jsou spíš už jen karikaturami), od plic vedenými dialogy s nadměrným (tj. často zbytečným) využíváním exkrementálního výraziva, konzistentně vedenou režijí a kamerou (která má ovšem pouze svůj přísně vymezný prostor). Pozn. 1: Nedávno jsem viděl o 20 let novější film, "Tři billboardy kousek za Ebbingem ", a obecně mi to připadlo dost podobné, podobné sdělení, podobný styl, již určitá manýra. Pozn. 2: Jako hřáči kulečníku je pro mě Henry Fool koulí č. 1, která se zastaví a předá energii kouli č. 2, přičemž koule č. 1 je samozřejmě stále ve hře. Pozn. 3: Do scénáře by se možná hodila i rýmovánka z dnešního tisku: " Obří slalom žen / byl kvůli větru odložen". Třeba při hře na správné a falešné příkazy "Simon Grimm Says". Pozn. 4: Opravdu jsem nechtěl tento film nijak zlehčovat, stalo se to nějak přirozeně, spontánně... (12.02.2018)

Film, jenž má dvě roviny, první, ač jí nazvu tou komediální, spíš vyluzuje jemný pousmání než záchvaty smíchu, snad jen kromě mnou oblíbený, kouzelný scény na záchodě po sedmi espressech (která i tak dojatým pousmáním končí). Táhne to šarm Henryho Foola, filosofickýho povaleče připomínajícího Henryho Chinaski, a přestože má náš Henry po většinu filmu v krvi daleko míň promile i literárního talentu než on, často mi Barfly přišel na mysl. Rovina druhá poněkud přitvrdí a zabrnká na drsnější strunu a jako celek tohle nenásilný propojení funguje dobře, stejně jako několik absurdních dějových prvků, co jsou podaný tak lehce a nenuceně, že budí dojem běžných - plus Hollywoodskej konec v nehollywoodským filmu. Stopáž je podle mě ale na rozvláčně plynoucí, leč kvalitní film příliš dlouhá a na hodiny jsem se dívala až moc často. (13.12.2010)

Na konci filmu jsem přemýšlel, o kom vlastně byl víc. O Henrym Foolovi nebo o Simonu Grimovi? Konfigurace v níž se zpočátku nacházejí se převrací pozvolna a skokem. Tzn. nejprve pozvolna (Simon začíná mluvit, sám číst, žádá Henryho o doporučení u vydavatele) a pak najednou přijde skok. Což mě přivádí k Hartleyho práci s časem. Ten je takřka homogenní, téměř nepoznáváme den od noci (resp. to, že byla: noc se nám dává poznat pouze tak, že Simona najednou Henry budí a my si uvědomujeme, že je ráno) delší časové odstupy jsou od kratších nerozeznatelné jinak než např. stupněm těhotenství Fay nebo růstem dětí (nekoná se žádné "o sedm let později"). Prostor je zase prostorem-komunitou. V protikladu k negativnímu elementu násilnického Warrena a jím podporoveného pravičáckého kongresmana Feera (fear?) je podpora místního kněze, korejského majitele obchodu a dokonce i Henryho kurátora (kteří všichni na konci pomáhají Henrymu utéct). Stále nevím o kom byl film víc. Ale rozhodně je to víc než obyčejný film. (10.11.2007)

Jsem rád, když mě film, od kterého nic nečekám a jehož kvalitám ani příliš nevěřím, dokáže zaujmout natolik, že mi 140 minut, což je délka tohoto filmu, připadá jen jako nějaká velice krátká chvilka, kterou jsem prožil opravdu užitečně a na kterou budu rád vzpomínat ještě dlouho poté, co tato "chvilka" již dávno skončila. A to je přesně případ tohoto filmu, od kterého jsem skutečně nic nečekal a u kterého jsem dokonce nevěděl, jestli se na něj mám vůbec podívat, protože kolem půlnoci, kdy Henry Fool v televizi začínal, bývá už má mysl hodně otupělá. Ale zkusil jsem to a vyplatilo se. Už od začátku to bylo hodně zajímavé, scénka s políbením zadnice pro mě asi ještě dlouho zůstane jako jedna z těch kultovních a nezapomenutelných. Zajímavý nápad je zde prostě doveden až do konce a pan režisér Hartley vyždímal z námětu naprosté maximum a nic nevynechal. Kromě zajímavého příběhu film ale nabízí také zajímavé a kvalitní herecké výkony. Thomas Jay Ryan, Parker Posey i James Urbaniak excelují a i díky nim to byl jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouhou dobu. Filmu nemám absolutně co vytknout a snad jen ještě dodám, že už se začínám těšit na volné pokračování s názvem "Strach Fay Grimové", které bude doufám neméně zajímavé a atraktivní. Tady není nad čím váhat, uděluji po zásluze pět hvězd. (14.07.2010)