Porco Rosso

Tááák a je to tady. Mám za sebou skouknutou komplet celou celovečerní Miyazakiho tvorbu. No, těšil sem se na tenhle kousek zbytečně moc, možná, že sem si ho mohl nechat na "horší časy", ale nedalo mi to. Tentokrát se maestro skutečně vytáhnul, když jako hlavního hrdinu nasadil prokletý italský prase s lenonkama a knírkem, no zkrátka sympaťák a lamželezo jak zvon :o). Utvrdil sem se v jedný věci a to, že mám daleko rači mistrovy filmy, které jsou doslova nabušeny fantazií a barevnou pestrostí. Tenhle příběh je (až na tu prasečí kletbu) víceméně reálný, což prostě od pohádkovýho dědečka neočekávám. Ale ty jeho animace doprovázené uklidňující hudbou, to je pastva pro oči a uši. Není mi jasný, jak někdo dokáže namalovat, podotýkám namalovat prostředí, které bys horkotěžko rozeznal od skutečného. Dějově mi přijde Porco Rosso celkem o ničem, žádný větší vzrůšo se nekoná. No, a já si teď můžu dát od japonských animáků na chvíli pokoj a zase si vychutnávat herecké výkoný opravdových herců a né kresleného prasete s knírkem :o) (26.08.2011)

Môže byť anime pre dospelých? Áno, môže. Môže byť film, odohrávajúci sa v Taliansku 30. rokov, kde ľudia trpia povojnovou ekonomickou krízou, k moci sa dostávajú fašisti, vo fabrikách musia pracovať ženy (keďže muži odišli za prácou do Ameriky), vo vzduchu aj na vode ľudí ohrozujú odpadlíci letectva a piráti, a hlavným hrdinom je šarmantný pilot a sukničkár, pre deti? Áno, môže. A zabudol som dodať, že ten sukničkár je charizmatické prasa. Romantiku talianskej krajiny, dobré víno a krásne ženy strieda romantika letom vysoko medzi oblakmi nádherne modrou oblohou. Vášeň pre lietanie je skutočne rovnako ako pri Lapute jedna z vecí, ktoré vám najviac udrú do rypáka... pardon, do nosa. Konštrukčné návrhy, stavba strojov, reálna technika, modely menších aj väčších lietadiel, to všetko je robené s láskou a zápalom Mijazakimu vlastným. A on je to vlastne Mijazakiho film za a) najvernejší realite a motívom z histórie, ktoré reflektuje (téme vojny sa napríklad venuje často, ale nie v každom jeho filme je natoľko zreteľná, aby ste to hneď postrehli), a za b) pre mňa subjektívne bez debát najvtipnejším. Bavil som sa priam kráľovsky. Krásna, ale umiernená (v prospech realistického vyznenia) výtvarnosť a špičkový soundtrack od Hisaišiho sú železnou samozrejmosťou. 100% (19.06.2014)

O príbehu a jeho vyznení tu už iní popísali vcelku dosť a fajn. Ja sa zameriam na iné, na to čo ma zvlášť potešilo, dá sa povedať bez ohľadu na dej. Začnem trošičku zoširoka. Ľudia sa vo všeobecnosti často do ošípaných obúvajú a hanlivo si o nich nadávajú (napríklad: "Fúj, Ty si ale prasa, zase si si prdol!" prípadne: "Tá sviňa špinavá ma zase podviedla!"). Hajajo Mijazaki vyzdvihol, že prasiatko nielenže morálne stojí nad armádou ľudských mamonárov, stále fašistickejších zástupcov moci a armády, ale stojí nad nimi i doslova, vznešene si poletujúc nad nenávisťou sa zožierajúcou ľudskou cháskou v oblakoch. Pre očistenie inteligencie a hrdosti prasiatok (hoci v tomto prípade len premenených) nemohol urobiť nik nič viac. Škoda len, že o pár rokov neskôr ten istý režisér využil v Ceste do fantázie premenu človeka na prasa v duchu prevládajúceho stereotypu, ukazujúceho svine ako nenažrané stvorenia bez akéhokoľvek rozumového úsudku a chápania. (04.06.2013)

„VRAŤ SE ZPÁTKY K LETECTVU, MARCO. JEŠTĚ STÁLE BYCH TĚ DOKÁZAL OBHÁJIT.“ „TO RADĚJI BUDU PRASE, NEŽLI FAŠISTA…“ Dějem anime filmu nás provází Marco Pagot, letecké eso 1. světové války, který zběhl z italského letectva po převzetí moci Mussolinim. Živí se jako lovec odměn, nejčastěji jako letecký stíhač zachraňující civilisty proti létajícím pirátům. Jenže i mistr se občas utne a tak se Marco, po prohraném leteckém boji s piráty najatým Američanem Curtisem, vydává na cestu za leteckým návrhářem, aby mu udělal kšeft v době ekonomické krize… » Co se mi líbilo: 1) Aviatika. Celý film se nese v duchu oslavy letectví. Vidíme tu nejen letecké manévry a boje, jak už napovídá obálka filmu, ale také třeba světelnou komunikaci mezi piloty. Co mě však v této kategorii zaujalo nejvíce, byla výroba nového stíhače. Od prvního návrhu letounu s veškerými popisky u rýsovacího prkna, technické řešení sekundárních ovládacích mechanizmů, zkoušky motoru, aerodynamický tvar nosné konstrukce křídla až po finální skládání pláště křídel panelovou metodou. Moje strojařské já je zalito blahem! 2) Animace a hudba. Oba umělecké prvky jsou filmu jasně zřejmé. Kvalita animace je znát díky plynulým pohybům na obrazovce. Po hudební stránce je ve filmu slyšet líbivá vážná hudba. 3) Zasazení v Itálii. Krom techniky mám také rád dějiny, takže jsem celou dobu ve filmu hledal reference na tehdejší dění v zemi ovládané Mussolinim. Vidíme tu demonstraci vzdušných i pozemních sil během vojenských přehlídek, tajnou policii OVRA, italské vlajky se savojským štítem… Hned na mě film více promlouval. » Co jsem nemusel: 1) Otevřený konec. Není mi řečeno fakticky nic, co by zásadně změnilo děj a díky tomu ani pan Mijazaki nedal filmu žádnou premisu. Díky tomu tak film končí bez finálního závěru. » Shrnutí: Celkově byl děj takový nic extra, fakticky se díváme na neobyčejný život letce s hlavou jako pašík, co se snaží přežít v evropské meziválečné společnosti bez větších závazků. Anime filmu hodně pomáhá jeho propracovaná podrobná animace a důkladně zobrazené letectví z pohledu letce i konstruktéra. Film mě svou technickou hloubkou zcela nadchnul a obsahuje přesně to, co jsem marně očekával od odpadového Girls und Panzer. Takže, ačkoliv se film většině diváků líbil, hlavně pro svoji přístupnost pro děti - takže je z něj vhodný kandidát na rodinný večer u velkoplošné televize - připojuji se ke chvále, byť ze zcela jiných důvodů. (28.07.2021)

Od teď nebudu brát až tak negativně prohlášení, že jsem prase. Porco je sympaťák, jak už to u hlavních hrdinů Mijazakiho filmů bývá, tradiční zápal v létání je zde plně uveden do chodu, Hisaiši opět skvěle podkresluje celou atmosféru snímku a člověk se u toho nenudí. Ano, z velké části je to prostě Mijazakiho standartní filmový high level, který mám rád. Bohužel, jak už zmínili mnozí, místy mi tu chyběl právě nějaký ten fantazijní prvek, nějaká mysterie, náznak většího napětí nebo zkrátka něco, na co jsem z jeho filmů zvyklý a toliko se mi to vedle spousty dalších aspektů na jeho tvorbě líbí. Jako jasně, je tu prasečí kletba, ale to je opravdu zanedbatelná věc. Teda tím nechci naznačit, že kdybych já měl prasečí ksicht, tak bych to považoval za zanedbatelné, že jo, ale tak určitě víte, co tím myslím – je to příliš zanedbatelná věc na to, abych to nazval fantasy snímkem. Dobře, nejde to považovat úplně za zápor, je to čistě můj subjektivní názor. Jde vidět, že si tenhle film natočil pan Mijazaki čistě jako takovou ódu na radost, tak tady nebudu kydat na to, že je to málo fantazijní. Porco Rosso je hodně dobrý film, ale v kontextu Mijazakiho tvorby mám prostě jiné favority. (26.02.2012)