Druhá strana naděje

Ach jo, takže Kaurismäki fakt natočil pohádkovou agitku o strašně moc moc hodném uprchlíkovi, který se seznámí s dalšími moc moc hodnými uprchlíky v uprchlickém táboře a pak taky s moc moc hodnými Finy, kteří ho zaměstnají, vyrobí falešné doklady a najdou mu ztracenou sestru. A taky se seznámí se skinheady. A ti jsou snad jedinými uvěřitelnými postavami v celém filmu, protože to prostě jsou skinheadi. Na tom všem jsou ale dva obrovské průsery. První je ten, že jestli jsem u Le Havre napsal, že tam Kaurismäki jede na půl plynu, tak v případě Druhé strany naděje by to platilo tak na čtvrt plynu. Prostě... kamerou a hudbou je to pořád ten starý dobrý Kaurismäki, ale z nějakého záhadného důvodu ztratil cit pro tempo a poetičnost scén. Tady je totiž většina scén delší, než by měla být a já fakt nechápu, proč. Asi se Kaurismäki snaží zavděčit trendu moderní kinematografie natahovat filmy na co nejdelší stopáž, ale jinak fakt nevím. Prostě to není ono, je to nuda a to jeho styl mám strašně rád. Druhým průserem je to, že Kaurismäki zde popřel celou svoji tvorbu. Zní to divně, ale hned to vysvětlím. Ve všech jeho filmech (viděl jsem všechny kromě Bohémského života a Světel v soumraku) jsou Finové uzavření, introvertní, těžko se smiřují sami se sebou a ještě hůře se mezi sebou seznamují. A tady? Finové hned se vším pomůžou úplně neznámému člověku, hned se s ním baví jako s letitým kamarádem... Sorry, ale co to sakra je? Navíc tady jsou všechny postavy neskutečně černobílé. I v Le Havre jsou Finové ještě pořád Finové, ale tady? Evidentně je Kaurismäki buď tak fascinovaný tématem uprchlíků, že zapomíná na realitu (čímž myslím realitu, kterou zná, jestli mi rozumíte) a nebo se strašně snaží zavděčit na festivalech, aby dostal nějakou cenu. Nebo je v tom obojí zároveň. Tak jako tak, Druhá strana naděje nevypadá jako film od člověka, co natočil takové pecky jako Děvče ze sirkárny, Mraky odtáhly nebo Muž bez minulosti... Strašně mě to mrzí, nikdy bych nevěřil, že k tomu dojde, ale poprvé v životě musím dát Kaurismäkiho filmu jenom lepší 2*. Mám ho rád, je to talentovaný režisér - ale tenhle film se mu prostě nepovedl. A nadhodnocovat jenom kvůli tomu, že je to on, to už jsem jednou udělal. Podruhé už ne. Lepší 2* (29.12.2020)

Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu. (19.09.2017)

Dnes tedy ten "finský film o migrantech". Zatím se to skoro nedá vydržet, furt se tam kouří! Ano. Je to takové finské. Teď hraji poker. Ten film je jak sen. Celou dobu přemýšlím, kdy se odehrává. Je to fascinující... Kouří se v restauraci, staré telefony, auta. Fini jsou boží! Úplně je v tom filmu vidím. Oni ti s kamennou tváří řeknou: My jsme Fini, my nemáme smysl pro humor a nikdy se nesmějeme. A myslí to jako vtip! Akorát se nesmějou. Přesně takový je tenhle film. Celý ten film je nejasný, skládá se ze spousty úskoků, lží, surreálných situací - nepoučuje, ale karikuje, je to skvělá komedie. Finská, ale komedie! To bezčasí v tom filmu! Postavy tvrdí, že je rok cca 2015, ale ty VIDÍŠ, že to tak není. Nejasnost, neurčitost, obecnost, atd. jako obraz té migrace, jak chce člověk migrantovi zlomit nos a zároveň mu pomoct, ta karikatura nácka s nožem, záchrana od bezdomovců... to všechno je taková "prasečí polívka" a spíš sled gagů než pohromadě držící film... ale já se bavil. (13.01.2019)

„A věřím, že velitel bude chtít vidět také únikové cesty.” „Naši zákazníci chtějí jen zřídka unikat, když už se dostali dovnitř.” - „Moc chytrá fenka. Naučil jsem ji arabsky a ona se obrátila na islám. Řekla, že je to zajímavější než buddhismus. Zítra hodlá obklíčit Budapešť a Bělehrad.” - „Kolik to hodí?” „Nic moc.” „Litr. A udělám týpkovi historii od vylodění v Normandii.” „Tak starý není.” „Stejná cena, i kdyby se narodil zejtra.” - „Poslyš... Zamiloval jsem se do Finska. Ale pokud bys věděl, jak se odsud dostat, byl bych ti moc vděčný.” +++ Zbožňuju ten chytrej humor a trochu temnou poetiku Kaurismäkiho filmů. Druhá strana naděje je dalším skvělým zářezem v Akiho tvorbě. V podstatě jde opět o příběhy lidí žijících na okraji společnosti, ale podané s takovou lehkostí a nadhledem, že po zkouknutí snímku prostě nejde mít špatnou náladu. (85%) (11.08.2020)

Typický Kaurismäki: cigárka, rokenrol, suchý (přesušený) finský humor, netypičtí hrdinové, skvěle úsporné aranže některých scén. V tomto filmu finský režisér propojil dva velké začátky - odchod od ženy i z dlouholetého byznysu pro Wikströma a nový start v nové zemi pro Chaleda. Zatímco dějová linka novopečeného finského restauratéra mě bavila, ta jeho syrského kolegy už méně. Chaledova postava je pojata na můj vkus příliš šablonovitě a černobíle, až nudí. Avšak hlavně za specifický humor prostupující celým snímkem nakonec tři hvězdy dám. (05.07.2017)