Děda

Pokud jste Valach jak poleno, tak vás to buď bude bavit a nebo vás unudí, nic mezi. Film sám o sobě je v podstatě o ničem a o nějakém pořádném ději se mluvit nedá. Je to v podstatě takový filmový valašský skanzen a pokud by se film obešel bez amatérského přehrávání v kombinaci se špatně napsanými dialogy, tak by tomu asi nemohl nikdo co vyčítat, zvláště pak pokud se bavíme o nějakém nízkorozpočtáku. Pro mě to ovšem tohle pohřiblo a nucené tlačení valašských až klišoidních hlášek. Pokud je valašsko o nečem, tak je to přirozenost a ta filmu chybí. Nejsmutnější na tom je to, že z valachů už blbce nedělají jen pražáci (a to už taky není pravda), ale sami valaši (Kolik znáte internetových providerů co jezdí v 30 let starém rapidu?). (06.06.2016)

Toz, na Valassku mam odziteho skoro pol zivota, preto mam k filmu velmi blizko. Rovnako ako k zivotu mimo mesta. Mejla mi crnkol na emocnu strunu, velmi pekne vymaloval a potesil - navratom do minulosti vo farebnom have. - Decka si uzivaju, prirodzenosti a vernosti neubuda a ja sa rozplyvam. Najhorsie bolo na tom to, ze to skoncilo. .. (07.01.2017)

Nejenom Ostrava je kraj razovity. Přiznám se, že mi všechno to na odiv stavěné nářečí přišlo děsně umělé. Ne snad, že by se na Valašsku takhle nemluvilo, ale v Dědovi mají dialogy a hovorová čeština sloužit jako vtipy, a to nefunguje a naopak platí, že čeho je moc, toho je příliš. Je mi záhadou, proč přesto jako komedie nebo spíš milý film z prázdnin docela funguje. Polívka, který není Polívka ale Polévka, je trochu trapas, Segrado asi taky nezíská vavřín pro nejsympatičtějšího herce roku, ale dětské výkony jsou jakž takž zvládnuté, výběr lokalit výborný a obsahově to není průšvih. Možná proto, že nikdo netlačí na emoce a to léto tak nějak i se slivovicí příjemně plyne. Akorát postupem času začaly otravovat dopisy a přednesy z nich, no a ty rádoby historické vsuvky, do kterých napůjčovali kroje, jsou od ostatních děje příliš odtažité, a v několika případech se nepodařil ani vyřešit nenásilný přechod současnosti a minulosti. (24.01.2017)

Tu jednu hvězdu dám za výjimečně převažující "nepražskej" přízvuk. Kromě téhle světlé výjimky jsem se však jen více utvrdil v tom, že se nadále budu často českým filmům vyhýbat - proč bych měl obyčejné příběhy obyčejných lidí sledovat v televezi, když je můžu sledovat v reálu? Batmana nebo Johanku z Arku zažiju naživo asi těžko, tak proč bych se místo toho díval na nějakou Aničku a Frantíka? (30.03.2018)

Trošku jiný český film, než na který jsme zvyklí. Mně ale sedl. Ano, děj nebyl vlastně žádný a dopisová linka byla spíš o citech. Film měl ale své kouzlo. Nemyslím si o sobě, že jsem hrdý Moravák, ale protože jsem Moravák, občas mě filmy z moravského prostředí potěší. I když jsem z Ostravy, Valašsko mi není cizí a je mi blíž (logicky) než třeba Chodsko. Člověk tak nějak zavzpomíná na známé, kteří jsou odtamtud a kteří tamním nářečím mluví. Postava dědy nám dává upomenout na valašskou svébytnost a i jistou hrdost. Děda v podání Františka Segrada mi byl velice sympatický – takový bodrý starý Valach, který si samozřejmě nade vše váží valašského národního moku – slivovice. Ve filmu se svými malými vstupy blýskli i osvědčení Bolek Polívka a Pavel Čtvrtníček. Mně si film fakt hodně líbil. (01.11.2019)