Záchranný člun

Z prvního pohledu by se mohlo zdát, že Záchranný člun je dramatem o přežití, kterým jistě do velké míry je. Na ten druhý ale vyčuhuje na diváka cílená agitka proti Němcům, respektive fašistům, kteří v té době již chvatně ustupovali z bojišť, ale konec války byl ještě docela daleko. Místy to snad může dokonce vypadat, jako výletní plavba po Baltu s přáteli, opalujícími se na člunu, jímž něžně pohupují vlnky. Pár detailů mi tam velice vadilo, zejména více syrovosti a pocitu beznaděje, ale jinak to bylo příjemné komorní drama s dialogovými přestřelkami a psychologickou pitvou každé z postav. Starý poctivý kousek filmařiny, který stojí za to vidět. Alespoň pro to připomenutí si, o čem někdy může být válka a jak se může všelijak zachovat člověk. 75% (28.04.2016)

Jeden z najslabších Hitchových počinov. Klaustrofobická atmosféra v prostredí jedného člna by mala pohltiť, čo by sa dosiahlo uveriteľnosťou postáv a nejakou prekvapivou zápletkou, ktorá by sa objavila v priebehu deja. Postavy sú však tézovité, film pôsobí dojmom televíznej inscenácie a je mierne propagandistický. Lifeboat je film natočený na zakázku, kde režisér nemal voľnú ruku pri písaní scenára. Aspoň taký mám z neho aj po čase dojem. (07.06.2012)

Čo sa v komentároch spomína pomenej. V Záchrannom člne odznie zaspievaná báseň Johanna Wolfganga Goetheo Ružička (začína slovami: "Sah ein Knab ein Röslein stehn). Nemecký stroskotanec ako najsympatickejšia, pretože jediná plnokrvná charakterová postava filmu. Zvyšok - schematické figúry. Ak však možno medzi charakterové postavy radiť aj tie, ktoré sú na stránkach novín vo filme, druhou bol samotný režisér. Zrejme v empatii k hrdinom, trpiacim hladom a smädom sa rozhodol sám schudnúť - aj keď len prostredníctvom inzerátu na chudnutie. Zaujal aj šperk ako úspešná návnada na pekne tučnú (zjavne pahltnú) rybu. (21.09.2020)

Konverzační drama s minimalistickou scénou (celé se to odehrává pouze v člunu) funguje spíše jako klasický divadelní kus - jednota místa, času i děje a váha přenesená z dějové linky na dialogy (filmová adaptace silně odkazuje k původní předloze Johna Steinbecka). Hitchcockovi se povedlo udržet vnitřní napětí po celou stopáž filmu a ta metafora hada na prsou - intrikujícího zrádce coby symbol válečného nepřítele (natočeno v roce 1944) je pochopitelná a nekýčovitá. Také srovnání mužského a ženského elementu v mezní situaci je zajímavé. Vůbec ona mezní situace, člun jako symbol vratké jistoty na moři ohrožení, relativizace hodnot a fenomén mezního užitku - jako návnada na ryby se nakonec dobrovolně použije i luxusní diamantový náramek. Přesto (alespoň v Hitchcockově filmografii) se jedná o spíše průměrný film (třeba utopení Smitha, kterého si nikdo nevšiml, mi přišlo silně nelogické a nerealisticky ztvárněné), který je z mého dnešního diváckého stanoviska zatížen mnoha dobovými schematismy... (07.07.2007)

Jeden z těch filmů, u kterých ještě pět minut před koncem nemáte šajn jak to skončí. V roce 1944 to muselo určitě silně zapůsobit. Líbí se mi, jak je děj paradoxní - skupina Američanů se ocitne na záchraném člunu, protože jim loď zničili Němci. Na konci se kruh uzavře když na člun nastoupí Němec, kterému zničili loď Američani, tedy "ti naši". Válka je zkrátka příšerně nelogická. Výborné je i psychologické prokreslení postav. "Vnímáte válku jako hru na Broadwayi. Když všichni nakonec umřou, jste ochotná dát čtyři hvězdičky." Jsem ochotný dát čtyři hvězdičky, i když nakonec všichni neumřou. (07.07.2007)