Konečná

Neon-noirové komorní drama evokující nezávislé nadšenecké pokusy jako Bunraku (2010) nebo Girl Walks Into a Bar (2011). V hlavní roli Margot Robbie a přepálený saturovaný vizuál, který, na rozdíl od vizuálu většiny soudobé produkce, nepůsobí nemístně a unifikovaně. Vaz se tu začne lámat v poslední třetině během snahy vše zarámovat, vysvětlit a propojit. Kdyby tenhle vlak zastavil ve stanici Lynch a kavárna Terminál byla otevřena někde v neurčitém, metaforickém předpeklí, tohle latte macchiato by si člověk vychutnal mnohem víc. (19.10.2021)

Margot Robbie opätovne ako ženská darebáčka či sociopatka, čo sa osvedčilo napríklad v Ja, Tonya. Výkon podobný, ani vlastne nemusela meniť zavedený štandard. Inak film prešpekulovaný a vlastne ani nie až tak originálny, keďže podobné naháňačky mačky s myšou sme už videli niekde inde. A miestami dosť filozoficky ukecaný. (13.03.2022)

V podstatě podobný film jako In Darkness s Natalií Dormer. V obojím případě se jedná o snímek s pseudotajuplnou atmosférou, který se následkem překombinovaných plot-twistů přemění na úsměvný guláš. Naštěstí se ale nejedná o nic nudného. Načrtnuté linie dokážou dostatečně motivovat. Nicméně konec... no jo, posuďte sami. Film má ovšem skvělé herecké obsazení a aktéři si své role evidentně užívají. Margot je vskutku hezké děvče a podobně laděné postavy (nejednou v ní uvidíte H. Quinn) jí zkrátka sedí. Simon Pegg mi znovu připomněl, že si přeji, aby si někdy v budoucnu zahrál Vincenta van Gogha. Nechť se některý filmař této idey chytne a naplní ji. Byla by škoda ji promarnit. (18.10.2018)

Filmy s překvapivým koncem, nebo chcete-li "mindfuck movies" jsou jedny z nejlepších, na které můžete narazit, pokud jsou ovšem kvalitně napsané a zrežírované. Shutter Island, Memento, Fight club a spoustu dalších mají jeden společný jev. Po celou stopáž filmu Vám totiž dávají malé nápovědy, náznaky, díky kterým sami můžete přjít ( nebo si aspoň odvodit ), kam to celé spěje. Na konci pak přichází onen zmiňovaný šok a emoce, které z podstatné části plynou z toho, že jste pointu měli celou dobu před očima. Terminal se ale do tohoto žánru neřadí. V Terminalu se totiž valnou část filmu díváte na příběh, který nedává moc smysl, aby Vám na konci byla prozrazena pointa, která ale s filmem nemá nic společného a předpokládá, že budete šokováni. Stejný efekt by nastal, i kdyby Vám film na konci prozradil, že Margot je dinosaur a Simon Pegg je vetřelec nebo jakékoliv jiné zakončení, které v celé stopáži nijak nefigurovalo a nešlo si odvodit. Prostě špatně odvedená práce, která žije jen díky zvučným jménům. (10.07.2018)

Obhájit čtyři hvězdy bude těžké, a já nemám rád výzvy, takže jdu na to. Ona to totiž není skutečně žádná hitparáda. Je to trošku překombinovaná revenge-story, jejíž dějové zákruty mě ve finále už celkem obtěžovaly..nicméně...je tu Margot Robbie, která si dvojitou dávku (spoiler? ) Harley Quinn užívá do sytosti a tyhle role jí prostě skvěle sednou. A jelikož jsem také velký fanoušek Simona Pegga, tak jsem si vůbec nemohl stěžovat. Stejně by mě ale zajímalo, koho a proč vlastně vedlo k tomu tenhle film natočit. Několikrát jsem si při sledování vzpomněl na promarněné ambice letošního Mute a tady mi to přijde stejné. Blade-Runnerovský cyberpunk tu střídá nádherně vypadající fialová noir a po vizuální stránce je to skvělá podívaná (podobně jako Refnovo Only God forgives). Nějaká pointa tu ovšem citelně chybí a za měsíc po filmu neštěkne ani pes. Ač si nezašktěkám patrně ani já, to jednohubkové 90ti-minutové pokoukání jsem si poměrně užil. (21.05.2018)