Mudbound

"Vyzerá to tak, že i také zlo akou vojna bezpochyby je, v sebe skrýva niečo pozitívne. Niektorým zabednencom dokáže otvoriť oči a zmeniť ich k lepšiemu, aby sa tak na svet mohli pozrieť novým, lepším pohľadom..." V Európe hrdina, v Amerike iba podradná bytosť - to stojí za zamyslenie... Asi takto nejako má vyzerať filmové spracovanie témy rasizmu - bez zbytočného pátosu a vyplakávania. Pritom úvod snímku ma moc nenadchol, chvíľu trvalo kým som si na tú mierne chaotickú skladbu príbehu na báze prítomnosti doplnenej o záblesky minulosti jednotlivých postáv zvykol, ale po pár minútach sledovania by som už nemenil. Z tohto pohľadu ide určite o netuctovú záležitosť. Navyše i v technickej rovine úroveň snímku príjemne prekvapila, hlavne kamera a zmysel pre farebnosť, radosť pozerať... To sa samozrejme prejavilo i na skvelej dobovej atmosfére zapadnutého amerického vidlákova kdesi v Mississippi, kde všadeprítomné bahno vyteká ešte aj z uší. Čo sa týka hercov, tak aj napriek tomu, že išlo predovšetkým o neopozerané, menej známe tváre, tak klobúk dole, všetci zahrali vynikajúco, vôbec by som sa nečudoval, keby dali niekomu z nich oscara. Tiež sa mi páčilo ako príbeh v emotívnej rovine postupne gradoval a naberal na sile, pričom koniec ma už pocitovo skoro prevalcoval. Hlavne keď si zoberieme tú peknú myšlienku, ktorá ma na záver napadla. Keby nebolo toho mierne ťažkopádneho úvodu, kde som istý čas ani len netušil na aký klenot sa to nakoniec zvrtne, tak dám plný počet. 85/100 (08.12.2017)

Parádní filmy o tom, jak život není (nebyl) fér snad nikdy úplně neomrzí. A taky jsem rád, že je MUDBOUND namísto vyčpělé éry otroctví posazen až daleko za období Rekonstrukce a zákonů Jim Crow, na segregovaný Jih okolo druhé světové a tak dobře ilustruje návrat mnohých barevných hrdinů zpět do "bahna" starých, hluboce zakořeněných poměrů a pravidel. Film je navíc skvěle vyprávěn, trpělivě a z různých perspektiv, má pár neokoukaných hereckých es (Mitchell, Banks, Clarke), ale co mě tu hlavně těší - nemám pocit z další prvoplánově plytké black lives matter fňuk-fňuk agitky. Tady v tom je silný příběh o Americe. (20.11.2017)

Film natočený čisto pre Oscary. Rasová problematika, vyhrotené situácie, nekonečný smútok a niektoré silné herecké výkony. Jonathan Banks by konečne mohol byť nominovaný na nejaké ocenenie, úlohu debilného rednecka z Mississippi zvládol dokonale. Inak ale mnou film veľmi neotriasol, okrem scény mučenia černocha v nejakej stodole. Inak dosť negatívny film, nie je tam ani trochu radosti. (15.12.2017)

Netflix vystrkuje drápky a za Mudbound dokonce shrábl i několik nominací na Oscary. Pro akademiky se jedná o atraktivní látku popisující nelehký život afroameričanů v cca polovině dvacátého století. Zároveň to, jak se vyrovnávají vojáci s návratem z Druhé světové války domů a tento pohled je také zpracován ze dvou stran. Té černošské a bělošské. Atmosfericky zajímavě zpracované, ale celkově mi nepřijde, že by šlo o něco výjimečného. Pouze kvalitně zpracované téma, které jsme kvalitně zpracované viděli už mnohokrát. (11.02.2018)

Všeho moc a zároveň všeho málo. Na ploše více než dvou hodin se autorům podařilo rozmělnit příběh dvou světů, který diváky sice bombarduje dramatickými situacemi, ale přesto zůstává naprosto umělý a povrchní. Totéž platí pro postavy, které (vedle toho, že jich je poměrně hodně) jsou šablonovité, nebo rovnou ploché a bez prostoru. Všudypřítomný patos navíc zabil všechny šance dostat z diváka alespoň náznak nějaké emoce, což je při daném tématu přinejmenším zvláštní. Mudbound je nakonec tedy učebnicovým příkladem toho, že i časem ověřené téma, byť řemeslně asi bezchybně zpracované, se po tisícím zrecyklování jednoduše přejí, pokud do něho autor nepřidá alespoň kapku své invence, kterým by jej odlišil. (04.01.2018)