Letadla, vlaky, automobily

Než John Hughes natočil megahit Sám doma, byl "jen" šikovným komediálním řemeslníkem. Když se ale k jeho filmům po letech vracíme, oceníme, s jakým vkusem, lehkostí a šarmem dokázal zobrazit současnou Ameriku zároveň dát příležitost vynikajícímu Johnu Candymu (který na tom byl dost podobně jako Hughes). 70%. (27.11.2022)

Takhle nějak si představuji americkou komediální klasiku, která se v televizi pouští stále a stále dokola o všemožné svátky. Rodinná zábava, která i na několik shlédnutí nebude nudit. Letadla, vlaky, automobily sázejí především na souhru ústřední dvojice Steve Martin a John Candy, která funguje na výbornou. Příjemná stopáž a přesně dávkované vtipy a tragické vyústění z tohoto filmu dělá pro mě u nás neprávem zapomenutou klasiku, kterou bych v televizi viděl několikrát a stále by mi to nevadilo. (19.07.2012)

„Dovoľte mi revanšovať sa vám. Pozývam vás na pivo a hotdog.“ – Nie, ďakujem.“ – „Ale no.“ – „V jedle som prieberčivý.“ – „Tak len pivo.“ – „Nie, ďakujem.“ – „A kávu?“ – „Nie.“ – „Sódu?“ – „Nie.“ –„Niečo sladké?“ – „Nie.“ – „Ostré?“ – „Nie.“ – "Čo sa hanbíte!“ Jedna z mojich najobľúbenejších vianočných komédií a jedna z mojich najobľúbenejších rolí skvelého Johna Candyho (inak s výborným slovenským dabingom Ivana Vojteka), ktorému sa hodinu a pol po pusa nezavrie. Avšak i bielovlasý Steve Martin, ktorý pravdupovediac máva dosť často slabé chvíľky, ostro kontrastujúce s jeho talentom schopného herca a scenáristu, je výborný. A práve elektrizujúca chémia medzi nimi je to prvé, čo drží túto rozkošne dobre režírovanú komédiu nad priemerom a stavia ju tak po bok napríklad obdobne vydarenej komédie MÔJ BRATRANEC VINNY, kde tiež záleží na príbehu, postavách, zápletke a dialógoch. Pravda, ako fanúšik Kevina Bacona som bol, keď som snímku videl prvý raz, svojho času TOTÁLNE ROZHORČENÝ z jeho miniatúrnej roličky „chlapa, ktorý mi šlohol taxík“. Ale inak je to smršť vtipov, skvelých dialógov, atmosféry a trocha aj toho zamyslenia sa o ťažkom vianočnom čase, počas ktorého spácha, alebo sa o ňu aspoň pokúsi, samovraždu najviac ľudí z celého roka. (26.12.2004)

Z nějakého neznámého důvodu mě dlouho odrazoval plakát, ale vysvětlení pro to nemám. Teprve včera jsem prolomila ledy a ejhle, vyklubal se z toho prima film, kde jsem měla neustále ten známý, stabilní úsměv na tváři s občasnými záchvaty smíchu. Ne moc, ale byly. Tak krásně nesourodá dvojka mně osmdesát sedm minut pomohla zapomenout na moje trable, protože oni jich zažili nespočet i když v jiném odvětví svého života. Nezapomenu na jejich jízdu autem, jejich spánek v motelu, na srdcaře Dela s jeho kroužky na závěsy a bylo by toho ještě mnohem víc. V dnešní době najít něco relaxačního, s pochopitelným happyendem, je už téměř zázrak. Možná, že se v té době točilo víc takových filmových perliček a já doufám, že je ještě najdu. Roadmovie splnila včera večer svůj účel, dokonce mně skoro ukápla slza, ale kdy? To uhodnete při zhlédnutí. Ano, je to jednoduché, předvídatelné, ale to mně bylo úplně fuk.....Díky (07.02.2017)

John Hughes je pravdepodobne reziser s nejvetsim citem pro 80's hudbu, v podstate jakykoliv jeho film pustite, muzete se spolehnout, ze do vas bude pumpovat ty nejvytucnenejsi 80's tony, je uplne jedno jestli se jedna o jeho typicke stredoskolske 80's party typu The Breakfast Club, nebo jen o Stevea Martina, ktery se snazi v NY sehnat taxika jako v tomto filmu, o svou 80's syntezatorovou davku se u filmu Johna Highese rozhodne bat nemusite. 6/10 (26.02.2013)