Letadla, vlaky, automobily

Než John Hughes natočil megahit Sám doma, byl "jen" šikovným komediálním řemeslníkem. Když se ale k jeho filmům po letech vracíme, oceníme, s jakým vkusem, lehkostí a šarmem dokázal zobrazit současnou Ameriku zároveň dát příležitost vynikajícímu Johnu Candymu (který na tom byl dost podobně jako Hughes). 70%. (27.11.2022)

Hysterický smích totálního zoufalství, kdy už prostě nejste schopni udělat nic jiného než se celé té zkurvené situaci smát....jo tak přesně tenhle pocit znám a ve scéně, kdy jim hořelo auto mě vcelku napodobili:D Jinak naprosto skvělý soundtrack hlavně píseň "Mess around". Od té doby, co jsem film viděla ji poslouchám denně a vždycky mi zvedne náladu. No opět nemám, co vytknout. Jak už jsem se přesvědčila John Hughes je brilantní scénárista a skvělý režisér. A dvojka Steve Martin a John Candy....nemám slov. Bez nich by to asi nebylo ono. Podivné mi přišlo pouze to, že Steve Martin tu hrál vcelku normální postavu. (02.04.2013)

Díky sympaticky vybraný hlavní dvojici to sice byla pohodová podivaná, ale nemůžu říct, že bych se za celou dobu pořádně zasmál. Spíš jsem měl občas jen takovej menší úsměv na tváři a to hlavně při sledování druhý poloviny snímku. Na vině byl podle mě scénář, díky kterýmu zůstala tahle komedie na půli cesty mezi crazy komedií a povedenou dramedy (i když je fakt, že se v tý době dramedy žánr vůbec netočil). Každopádně mi přišel příběh místama dost nedotaženej a až moc jednoduchej. Na jedno zkouknutí slušný dílko, já jsem aspoň zjistil, že Steve Martin a Kevin Bacon vypadaj pořád stejně:) (02.05.2012)

Where's your other hand? / Between two pillows... / Those aren't pillows! Steve Martin není špatný herec a jako člověk a tvůrce se projevuje v průběhu kariéry překvapivě inteligentně. Nemohu se ale zbavit dojmu, že se ambicemi v komediálním žánru trochu minul, o čemž mne naposledy přesvědčil skvělou rolí prvotřídní neocon-svině v nedoceněné Uličce slávy Anga Lee. Zde jeho ne úplně naplněné snahy být legrační zdařile a bohatě substituuje scénář, který ocení každý, kdo má alespoň skromné zkušenosti s trampotami na cestách, a John (eye-)Candy, jenž Martinovu neduživou komediální člověčinu bohatě substiuuje. Nestydím se přiznat, že především díky menšíkovské postavě spontánního Dela Griffitha jsem byl na konci skoro dojatý. Milé retro. (27.10.2018)

Když Neal, poté co se poprvé loučí na nádraží s Delem, říká, že jejich společná cesta letadlem byla zajímavá, Del odpovídá "To je hláška roku!" Tak já bych se nedivil, kdyby pro mnohé diváky byla tahle Letadla, vlaky, automobily přímo komedií roku! Tvůrcům se zde totiž koncem 80. let, kdy tvůrčí kvality ve světě filmu začínaly obecně hodně upadat, povedla velmi svěží a vtipná crazy komedie o nejednoduchých cestách před svátkem domů a též o osudovém setkání dvou lidí odlišných povah, kteří měli v ten osudový den ale smůlu... nebo spíše štěstí? Trochu předvídatelný děj vyvrcholí možná trochu až pateticky dojemnou rodinnou scénou, ale když se nám ty svátky blíží, proč se trochu romanticky a naplno nedojat? Když tomu závěru, tlačícího jemně na pílu i na city, předchází tolik povedené zábavy, vlastně s tím ani nemám tolik problém. Komika Steve Martina mi vždycky připadala na můj vkus poněkud moc ujetá, ale musím říct, že se mi povedlo bez problémů od první chvíle naladit se s Martinem na stejnou vlnu a užívat si tahle ujetá dobrodružství a trampoty na cestách a stejně jako ti dva se u toho pravidelně naplno smát. Takže... ano! :-) 80% (05.12.2020)