Rodinné sídlo

Nejde ani tolik o pointu vlastního příběhu, kterou vrcholí anabáze dědictví rodinného sídla, ale o tu pestrost směsice všelijakých více či méně malicherných pohnutek, které ústí v drobné, nevyzpytatelné životní pointy a přes všechnu namáhavost a nemožnost vzájemného porozumění vytvářejí ten barevný a neustále překvapivý tok, kvůli němuž lze milovat život. *** Právě to se ironicky podtrhuje i na konci filmu, když se po celém tom kolotoči roztržitých a ukvapených rozhodování jedna z postav, komentující své jednání, významně zeptá: Udělal jsem špatně? Protože přesně to je ta otázka, kterou se divák (či proživatel vlastního života) neustále nervuje, a kterou přitom vůbec, ale vůbec nemá cenu si pokládat, praví se tady s úsměvem. Však otázka už také zaznívá do titulků a nikomu za odpověď nestojí. Výsostné, rozpustilé, zálibné a bezchybné dílo. (09.10.2012)

Tak v tomhle jsem se tak trochu ztrácela...jediné, co mi z toho množství podivného a neuspořádaného děje utkvělo v hlavě byly kostýmy, krásná krajina, nádherné interiéry....ovšem to podstatné chybělo, a tím podstatným myslím děj, nějaký spád, dynamiku a logiku. Chvílema to byla taková nuda, že jsem myslela, že to pro nesnesitelnou pomalost děje vypnu. Jinak obsazení bylo na tak beznadějně chaoticky spatlaný příběh až moc dobré. A já blbá se na to tolik těšila....na těch 76%, co to tu má, to rozhodně neni, pro mě to je tak průměrné drama, až teď začínám pochybovat, jestli si to ty 3 hvězdy zaslouží, protože příběhem je velice podřadné. (01.02.2011)

Herecká excelence v čele s Helenou Bonham Carter, Emmou Thompson a Anthony Hopkinsem vévodí tomuto snímku. Ztrácela jsem se však v některých postavách, jejich významu a činech. A také v bludišti jejich spletitých a zamotaných vztahů. Možná by filmu prospěla o trochu kratší stopáž. Ne z důvodu, že by mi děj přišel nudný nebo nevýrazný, ale kvůli lepší orientaci v samotném příběhu a jeho aktérech. I naproti tomu musím Howards End ocenit čtyřmi hvězdičkami, protože díky hercům i zpracování na ně rozhodně má. (24.02.2010)

Vznešené, noblesní, elegantní, ale také snobské. Prostředí Anglie na počátku minulého století mi není příliš blizké, obzvlášť když je na něj nahlíženo optikou zbohatlíků, kteří nemají na starosti nic lepšího než odpolední dávku čaje a potlačených emocí. Musím však uznat, že koncert schopných herců dokázal udržet hladinu mé pozornosti i zájmu o postavy na přijatelné úrovni. Vztahy mi přišly zamotané tak akorát, ale chybělo mi v nich něco skutečného, hmatatelného a jaksi více lidského. Taktéž 140 minut je přespříliš... 5/10 (11.06.2015)

Tříoskarová britská klasika. 1) Klasicky britský ságoidní příběh s dějem vedoucím odnikud nikam má pro mě významnou vlastnost, která značně snižuje jeho kvalitu - je v první polovině neobyčejně pomalý a nudný. Pak se to sice trochu zlepší, ale dějový spád pořád ještě připomíná spěchající želvu po obrně. 2) Volba herců je zvláštní - často mi jejich role připadaly spíše jako protiúkol. Milá (úhořovitá s falešným úsměvem) hlavní hrdinka Margareth (oskarová Emma Thomsonová), zdvořilý (bez špetky charismatu) chuďas Leonard Bast (Samuel West), jeho milující (primitivní protivná stíhačka) žena Jacky Bastová (Nicola Duffettová), nejstarší obchodně zdatný (s tikem v šílených očích) syn Charles Wilcox (James Wilby), ušlechtilá (jakoby právě utekla z ústavu) matka rodu Ruth Wilcoxová (Vanessa Redgravová)...ve výčtu bych mohl ještě pokračovat. We're not odd, we're just over-expressive. 3) Rovněž Forsterovy dialogy jakoby někde z hlubin 19. století (knihu Howard´s End napsal autor v roce 1910) působí maličko...ehm...out-of-date. 4) Nepochopil jsem, v čem spočívá japonský podíl na filmu. 5) Podruhé se na tento snímek už nepodívám. (22.11.2010)