Blikající světla

Na první pohled spadají Blikající světla do kategorie tzv. tarantinovek, tzn. filmů napodobujících úspěch Pulp Fiction a Tarantinova režijního stylu, který sází na násilí podávaném jako zábava a bizarních postavičkách lidí z podsvětí. To všechno se dá v Jensenově kousku najít, ale protože jde o evropského filmaře, je jeho podání hodně odlišné od toho, na co jsme zvyklí z americké produkce. Spíš než o komedii jde o psychologický film s kriminální tématikou a četnými komickými prvky, který se zabývá zkoumáním fenoménu přátelství, jmenovitě chlapského přátelství. I když zkušený divák nejpozději v momentě, kdy čtveřice zlodějů na útěku dorazí do objektu zchátralého hostince, pochopí, kterým směrem se film vydá a jaká pravděpodobně bude pointa, způsob, jakým režisér pracuje s postavami a jak jeho hrdinové dospějí k cíli, byl pro mě zajímavý a ten žánrový mix, který mi Jensen naservíroval, mi zachutnal. Ve chvíli, kdy přijde pohodová scéna, která nastolí komediální atmosféru, přijde výhybka, která nasměruje děj jinam. Celý snímek stojí na mužských postavách, ať už zločineckého čtyřlístku a jeho protivnících z podsvětí nebo nanejvýš podivínských sousedech. Celkový dojem: 75 %. (30.04.2009)

Škoda, že Anders Thomas Jensen natočil zatím tak málo filmů, protože jeho styl mi teda absolutně sedl. Ještě asi nikdy jsem neviděla tak originálně působící, žánrově namíchaný a místy trochu bizarní film, co by zároveň byl tak příjemnej na sledování. Tentokrát musím vyzdvihnout linku s dětskými traumaty, která film provazovala a prohlubovala charaktery postav, který by se jinak mohly zdát jenom praštěný, takhle aspoň víme, proč. Stejně tak oceňuju motiv jejich přátelství "až za hrob". Sice jsem čekala mnohem víc podílu komedie, ale těch pár vtipnejch míst mi stačilo (veverka, vajíčka, konečný zneškodnění ve zpomaleným záběru za zvuků klasický hudby a především hon na lesní zvěř s kulometem). Čtyřlístek herců neměl chybu, oblíbila jsem si všechny, i spiťar doktor a magor hajnej pobaví. Po Adamových jablkách jsem rozhodně nebyla zklamaná. (23.10.2011)

Irónia prekladaná dánskym humorom. Výborná, typicky chladná severská krimi komédia, ktorá ak je divák na rovnakej vlne, dokáže pri konci aj pekne pohladiť na duši. Filmovou rečou sa tu rozpráva príbeh o pravých ľudských hodnotách, kamarátstve a rodine a tiež o tom, že nikdy nie je neskoro na nový začiatok. Navyše všetci štyria herci k sebe vynikajúco typovo zapasovali a každý ten svoj charakter zvládol so šarmom sebe vlastným. Jensen opäť u mňa zabodoval. 80/100 (03.11.2015)

- "Co čumíš? Seš hluchá nebo co? Říkám, co čumíš? Budeš civět? Ty seš ale hnusná. Velká, tlustá kráva. Kráva zasraná." ... BUUMMM - "Co to děláš? Střílíš mý krávy?" - "Já nevěděl, že byla vaše." - "Tu krávu mi zaplatíš! Čím jsi ji to zastřelil?" - "To je Desert Eagle. Izraelská, vojenská. Největší pistole všech dob. Vemte si ji. Za tu krávu." (23.11.2011)

Psychologicky zabarvené samoúčelné tarantinovské násilí jako zábava. 1) Osmadvacetiletý režisér a scénárista Jensen vytvořil žánrově nejasnou psychologickou gangsterku, která zpočátku dost nudí, ale časem přece jen převládne dobrá řemeslná práce a čistě filmové vyprávěcí prostředky. 2) Postavy jsem si na rozdíl od některých komentátorů nezamiloval, nelíbila se mi ani jedna a nic na tom nezměnily ani průhledy do jejich bezútěšného dětství. 3) Jestli ovšem takhle vypadá skandinávská komedie, pak nechci vidět jejich tragédii. Inu, je vidět, že ibsenovská tradice stále žije. 4) Ignorantu, který psal oficiální text distributora, bych pak rád připomenul, že onen "Muž z Fara" není z Fara (město v Portugalsku), ale z Faerských ostrovů. 5) Film mi nic nedal, jen necelé dvě hodiny rozpačité polonudy, ale nemám mu to za zlé. Vždyť to byla jen zasraná veverka. (21.10.2009)