Válečníci

Nevím co přesně napsat. Dokoukáno před chvílí a ještě teď se mi to přemítá v hlavě a pokouším se to všechno strávit. Jakou funkci vlastně UN jednotky v Bosně vykonávali, když měli rozkaz do ničeho nezasahovat, a tak museli přihlížet etnickým čistkám? Není jim dovoleno odvézt civilisty pokud nejsou zranění do bezpečí, i když ví, že za chvíli budou zmasakrováni. Že dítě, se kterým si hráli, pak najdou upálené zaživa. Pobíhání s torzem dítěte, které přišlo o hlavu a mnoho dalších scén toho, co se v tak moderní době a relativně blízko odehrávalo. A pro vojáky, kteří se cítí bezmocní, když tomu všemu musí přihlížet, pak ani zpátky v Británii nenajdou klid. Film neobsahuje patos a nesnaží se hrát na city, přesto je dokáže ve velké míře vyvolat. 10/10 P.S. Tím, že se natáčelo v ČR, tak Češi samozřejmě poznají svoje reálie (očividný nápis "Řeznictví", bus Karosa, Škoda 120), ale i tak o kvality nijak nesnižuje. P.P.S. Viděna původní 3-hodinová verze, ne ta 2-hodinová, kterou vysílala ČT. (09.10.2009)

Velitel základny UN k nově příchozím: ,, Vojáci! Uvidíte šílené věci, ale nebudete smět zasahovat ! Jsme pozorovatelská mise, nemáme mandát k zasahování do etnických čistek. Střílet můžete pouze tehdy, pokud budete sami v nebezpečí. Pokud porušíte pravidla, můžete zde zemřít. Domorodci nepoužívají luky a šípy ! Mějte na paměti, že vaše APC vás neochrání proti RPG. '' - Tak jsem Válečníky konečně viděl v plné verzi. Věděl jsem do čeho jdu a stejně jsem byl nasranej. Tyhle pozorovatelské mise OSN už nejednou sloužily JEN k následnému dokumentování válečných zločinů a někdy i neskutečného barbarství na civilním obyvatelstvu a teď nemluvím jen o Bosně. Opravdu v šoku jsem sledoval jak kvůli rodící ženě uprostřed válečné vřavy vyjíždí několik obrněných transportérů, aby však nechali na pospas ženy a děti prchající z domovů před muslimy jejich palbě... Ta frustrace britských vojáků, kteří k tomuto museli nečině přihlížet obzvláště když druhý den tím samým místem jeli znova a viděli masakry... musela být strašná. Voják nevoják, výcvik nevýcvik, na tohle nemůže být připravena žádná psychika normálního člověka - v tomto případě mladých kluků. Stejně jako po každé válce i oni nakonec byli oběťi vydané napospas zlým snům a nočním můrám, při kterých se stále vracely vzpomínky na viděná zvěrstva... Medaile a pochvala za profesionálně odvedenou práci byla každému z nich asi jen hodně slabou náplastí na traumata z mise. Já osobně se divím, že se vůbec něco takového tam mohlo v devadesátých létech stát... Ale Balkán není Evropa a na to je stále třeba myslet! --- Ve filmu uvidíme řadu známých tváří jako např. ,,Hornblowera'' Iona Gruffuda nebo Damiana Lewise. Bedlivému divákovi mohla architektura a vůbec celé prostředí připadat nebalkánsky a má pravdu. Snímek se totiž točil u nás. Warriors jsou na televizní film sakra dobře zpracovaným (a z hlediska etnického konfliktu i vyváženým) válečným filmem. Co mi vadilo, byl fakt, že se ,,civilní'' komparz shlukující se kolem APC dost často culil (zejména děti) ačkoliv šlo často o velmi vypjaté situace, kdy civilisté žádali po UNPROFOR vojácích odvezení z míst, kde na ně po příchodu Srbů čekala jen smrt. 4 hvězdy. * * * * (12.08.2014)

Byť se jedná o televizní zpracování, v porovnání s nedávno viděným In the Land of Blood and Honey vítězí na plné čáře. ~ Tematika válečného konfliktu v Bosně a Hercegovině v první polovině devadesátých let minulého století je silná sama o sobě, zde však díky nahlížení na něj z perspektivy britské jednotky, dokumentárnímu stylu a psychologickému rozměru nabývá na intenzitě a emotivnosti. Navíc závěrečné sekvence z doby již poválečné ukazují v celé nahotě následky nevratně pošramoceného duševního zdraví protagonistů, kteří zažili tolik zla, ač jako neutrální síly pouze dohlíželi na situaci a nesměli zasahovat do bojů mezi znepřátelenými stranami. ~ Skutečnost, že jste přímými svědky odporných zvěrstev a vražd nevinných lidí a nemůžete proti tomu jakkoliv zakročit, koneckonců podtrhuje pasivitu a nezájem Západu. Podívejte se na hrůzy války a na válečníky, kteří válčit nesmí. Cynický titul filmu jak hrom! (03.08.2014)

Na podzim roku 1992 se britské oddíly zapojují do mírové mise OSN v Bosně. Jejich úkolem je .... co vlastně? Hlavně nezasahovat. „ Když se začne střílet, musíme být neutrální. Nepomáháme při etnických čistkách“. Takže jen dohlížejí, takové jsou rozkazy, jenže na každém kroku se dostávají do situací, kdy je jejich zásah nezbytný. Ale rozkazy jsou rozkazy. Modré přilby tedy přihlíží rabování, vypalování domů, vyhánění obyvatel, střílení do civilistů. Nemají ani mandát k převezení malých dětí do bezpečí „ Jak zní rozkaz? Čekat až je zabijou? Tak nám pošlete pytle.“ Situace, kdy polovojenská banda se samopaly vyhání dva bezmocné starce z jejich rozpadajícího se domku a jen díky zásahu vojáka OSN nejsou odvlečeni, pouze jim zastřelí psa, by se dala brát jako ojedinělý úspěch. Kdyby ovšem druhý den neležela stařenka vedle psa a muž nevisel umučený na domě. Film ukazuje válku takovou jaká je, bez zbytečného patosu, bez příkras. Po filmu „ Hotel Rwanda“ jsem si myslela, že už se mnou nic nedokáže tak otřást. Spletla jsem se „Warriours“ byl pro mě ještě hrůznější zážitek, možná i proto, že místo, kde se vše odehrálo je i mnohem blíž. (09.04.2006)

Takové filmy mě vždycky mučí. A tenhle navíc ještě tím, že se to všechno stalo. Ne zas tak dávno. A ne zas tak daleko. Když vidím nějaký film o takovýchto hrůzách někde z Ameriky, Afriky, přijde mi to daleko. Všechno je tam jiné - jak se lidé oblékají, chovají, mluví, architektura a já nevím, co všechno ještě. Když se ale podívám na takovou Bosnu, zdá se mi, jako by to bylo tady, kousek, sousední ulice, o pár baráků dál. Ne, že by na mě filmy situované do Ameriky, Afriky a jinam nijak nepůsobily, jen mi připadne, že filmy, ve kterých poznávám místa, tu zmiňovanou architekturu, mluvu a oblékání lidí, mě daleko víc děsí. A tenhle film mě opravdu, opravdu děsí. Vždycky si říkám, jak je možné, že se TOHLE děje v civilizovaném světě. Nikdy mě to nejspíš nepřestane udivovat a nikdy si nepřestanu klást otázku, jestli je to všechno nutné. Warriors je další z filmů, který bych pouštěla ve školách. Starším studentům. Myslím, že zobrazuje to, co válka je. A to naprosto surově. Ne jen střílení červených do modrých a naopak, ale genocidu, náboženskou nesnášenlivost, lhostejnost vůči ostatním, bezmoc, násilí vůči nevinným civilistům, a to i dětem a starým lidem, bezcitnost, na druhé straně i ochotu pomáhat, sebeobětování, onu pověstnou lásku k bližnímu, nezištnost. Ukazuje různé charaktery různých vojáků, je opravdu rozdíl mezi těmi, kdo jsou v terénu a vidí na vlastní oči hrůzy, kterých už se nikdy nezbaví, a mezi těmi, co sedí v bezpečí a rozdávají rozkazy, aniž by viděli, co jimi způsobí. Nejsympatičtější mi byla postava Alana Jamese, zdál se mi z nich nejmíň voják, nejvíc citlivý. A jak bylo řečeno - hrdina. Tenhle film má co říct. (27.07.2009)