Dovidenia v pekle, priatelia

Vůbec se nedivím, že mu to soudruzi zatrhli. Jakubisko si sem velkoryse nacpal každou myšlenku a každý nápad, a není vůbec jednoduché, ale ani nutné, všechny symboly dešifrovat. Dotáčené části jsou ve filmu znát, jsou doslovnější a ani výtvarně neokouzlují tak, jako ty původní, provokativní a drsnou poetikou okořeněné pasáže. (18.03.2024)

Klasický Jakubisko, samé bizarnosti, ale kruci, když už je tam toho tolik, že mi to leze na nervy, tak se asi něco děje. Já se ani kámošovi nedivím, že z toho filmu má p*del, několik věcí je tu vyloženě směšných a není jich málo, třeba když jednou v tom kočáře a hází tam bomby po nějakých policistech, jako, to fakt nešlo brát vážně, hlavně to bylo sestříhané úplně nesmyslně šíleně, ostatně jako celý film. Jo, chápu, o co tam jde a co mi ten film chtěl říct, ale kruci, je to zpracované tak nedějovitě, otravně a směšně... Nejblbější je ale ta finální scéna, kde lidi máchají vlajkami - bože, vždyť tam ta myšlenka je jasná, není třeba ji ještě dovysvětlovat takovým kýčem. Jako jo, pár momentů je zajímavých, ale jinak je to sled nesmyslů. 2* (30.03.2019)

Stačí minúta, v niektorých momentoch iba pár sekúnd a vizuálne je to ihneď rozoznateľný Jakubisko. V tomto film resp. Jakubisko nesklamal. On sklamal vo všetkých ostatných nemenej dôležitých zložkách. Ak užívateľ nascendi niekde napísal , že starším film Jakubiska nerozumie, tak musím súhlasiť, pretože tento film je gulášom nezmyselnosti. Takmer žiadny dej, skáčeme z jednej scény do druhej bez nejakej náväznosti, dialógy úplne od veci a ja nechápavo krútim hlavou. Olga je sexi kočka , ale okrem nej nebolo na čo pozerať. Prvý Jakubiskov film, ktorý odo mňa dostáva úbohé 2 hviezdy. Určite by ich dostal i Post Coitum, ale ten ani nemám chuť vidieť. 40%. (25.12.2014)

V tomto prípade súhlasím s profesorom Václavom Macekom, ktorý o filme napísal: "Film je groteskou plnou improvizácií a komiky, ale aj filmových reflexií. Keby si bol ponechal podobu rokov šesťdesiatych, mohol byť o živote na hrane, o hre so smrťou. O dvadsať rokov neskôr Jakubisko pridal aktualizácie, ktoré tému rozdrobili a film roztrieštili, zostali stopy originálnej obrazotvornosti, ale celok stratil silu sugestívnej vízie filmov Zbehovia a pútnici či Vtáčkovia, siroty a blázni." In: Macek, Pašteková: Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, 1997. (17.09.2011)

Jakubisko sa v tom pretáčaní a dotáčaní akosi utopil a miesi tu svoju šesťdesiatkovú imagináciu s osemdesiatkovou gýčovitosťou. Postupne ma ale film celkom uhranul, asi preto, že som sa dlho bránil a bral ho desiatky minút ako nepodarok, či skôr odvar z Vtáčikov, no nie je tomu tak. Bohužiaľ mnoho potenciálne zaujímavého a nápaditého potápa dabing a postsynchrony, ktoré vôbec nesedia ani k tváram hercov, ani k pohybu ich úst. Chvíľami to až pôsobí, akoby herci dabovali postavy simultánne v priamom prenose. Možno aj preto najlepšie pôsobí scéna koncipovaná ako groteska. Film si myslím vyžaduje/zaslúži viaceré zhliadnutia. (09.10.2017)