Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný

Nevím, proč z toho byla kritika svého času tak nadšená. V zásadě jde o pouhou sbírku všech polistopadových klišé jako je podnikání, estébáci, převlékači kabátů, zloději, prostituce, erotické fotky, striptýz, emigranti... Totéž, co probíraly všechny tehdejší komedie jako Hotýlek v srdci Evropy. Jakubisko se sice snažil dát tomu nadčasovou platnost, ale marně, je to jen prvoplánová reflexe dobových témat. Dějově jde pak pouze o mechanické řadění epizod, které po čase začne nudit. Ale díky Jakubiskovi to má aspoň jakous takous úroveň a není to trapné. (09.01.2006)

Typická tragikomédia v Jakubiskovom štýle - množstvo satiry, hlášiek, uletených scén, realistické vzťahy medzi postavami, mierne surrealistická atmosféra, niaka tá typická Jakubiskova erotika a hlavne umelecký dej na zamyslenie. Film o páde komunistov v Československu, krátkodobom uvoľnení a slobode, prenikaní nových "hodnôt" zo Západu, o veľkých nádejach a následnom sklamaní, jednak politickom (keď pri moci aj tak zostali ľudia zo starého režimu a k moci sa dostali noví ľudia, ktorí sa cestou starého režimu pustili, sklamanie Slovákov z ich postavenia v štáte a ich pokračujúce protesty, celková kritika a výsmech z celej politickej situácie), jednak životnom, ktoré zobrazuje príbeh dvoch ohrdnutých a oklamaných žien snažiacich sa prežiť v novom režime a zisťujúcich, že poctivou cestou to nepôjde... Typický Jakubiskov film, ktorý nie je pre všetkých (ako vidno z tunajšieho hodnotenia), ale pre diváka, ktorý Jakubiska pozná a vie, čo môže čakať je to slušná realistická satirická tragikomédia. (20.10.2013)

Hlboko podceňovaný snímok Juraja Jakubiska je okrem iného úžasným vizionárskym počinom, keď tvorca vedel dopredu odhadnúť správanie sa postkomunistickej spoločnosti. Tvorca mapuje počiatky novodobej demokracie s noblesou a smutným vtipom, jeho poetika je v príkrom rozpore s divokými časmi 90-tych rokov. (15.08.2021)

Já mám Jakubiskovy filmy rád. Jsou to takové blázniviny, jakoby mu v mládí dali mozek do mixéru, a on se s tím na plátně vyrovnává. Je to sice docela chaos, ale nějak mi to nakonec vždycky zapadne do sebe a dá smysl. Tohohle filmu jsem se obával, jelikož kdysi na premiéře mne docela dost nebavil. Jenže ono to dozrálo jako víno. Dobrodružství dvou žen v průběhu sametové revoluce a těsně po ní. Oběma se lepí smůla na paty, to proto, že jsou prostě blbé. Nic víc, nic míň. Porevoluční kvas svobody, podnikání a touhy zbohatnout, nechtěné těhotenství, návrat emigantů do vlasti, podvodníci, Vietnamci a šarlatáni, prostě ideální půda pro Jakubiskovu "Lidskou komedii". Dnes je ten film překvapivým svědectvím tehdejších časů v docela drsné nahotě. Styl vyprávění mi vyhovuje, včetně celkové filozofie "všechno co učiníš, bude ti vráceno". 80% (20.02.2015)

Na tomhle titulu je dobře vidět, že odstranění cenzury a pravidel, které limitovaly filmařům možnosti jejich tvorby v totalitním Československu, ještě automaticky neznamená zlepšení kvality nových děl. Jakubiskův předchozí kousek Sedím na konári funguje podstatně líp a celistvěji. To, co jsem napsal na začátku, je ostatně stará známá pravda. Když císař Josef II. v rakouském mocnářství poprvé uvolnil cenzuru, radostně očekával explozi intelektuálních špičkových děl, místo toho sledoval, jak se odněkud vynořila spousta braku, primitivních pamfletů a laciné dobové erotiky. Jakubisko 90. let obecně nedosahuje úrovně předchozích dekád a tenhle film je dokladem, že jeho pozdější úlet Post Coitum není jenom dočasným pomatením smyslů. Režisér se pokusil zachytit zmatečnou dobu počátku 90. let, kdy se společnost musela vyrovnávat s pádem starých jistot a léčkami získaných svobod. Je tam kdeco a vlastně i leccos navíc, jenže splácané do podivného zmatečného tvaru s prazvláštními duševními pochody svých hrdinek. Někdy to vypadá, je scénárista a režisér v jedné osobě byl na speedu. Jakubisko se zjevně vyrovnává s explozí slovenského nacionalismu a s obecnou deziluzí tehdejších intelektuálů nad marasmem politického a společenského života. Jenže co proboha čekali...? Dagmar Veškrnová je ve své roli dost nejistá a celkově mám pocit, že tímhle filmem začalo Jakubiskovo tápání, kterého se už nikdy nezbavil. Když už sledovat dvě ženy, které se rozhodly vzbouřit situaci a jít vlastní cestou navzdory zákonu a společenským konvencím, doporučuju Thelmu a Luisu. Celkový dojem: 40 %. (14.05.2013)