Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný

Dve prvé dámy Havlová a Jakubisková sa vrhajú do mierne pochybného podnikania, trochu štetkovského, trochu veksláckeho a to v bizarnom Jakubiskovom podaní. Ako básnická hyperbola divokých časov 90-tych rokov môže byť, ale ako seriózny film ťažko. Prvá polovica má aj zaujímavé myšlienky a svetlé momenty a nielen kvôli vyzlečenej pani prezidentovej. V druhej časti a hlavne poslednej tretine sa príbeh zauzľuje až do absurdity a nemá pre mňa skoro žiadnu výpovednú hodnotu. -- KONTROLÁÁÁ. (03.05.2013)

Další vynikající Jakubiskovo dílo. Režisér dokázal natočit film, který má nadčasový přesah a přitom se nezbavuje své tradiční poetičnosti. A možná proto budí takové emoce, vášně a rozporuplné hodnocení. Lidé zkrátka nechtějí vidět a vědět, jací vlastně jsou. Ve filmu záměrně nedominuje žádný kladný hrdina, protože lidé jsou právě takoví, jaké je ukazuje Jakubisko. Ikdyž se mohou hlavní hrdinky jevit jako pozitivní, chovají se v krizové situaci právě tak, jako většina populace. Snaží se v porevolučním chaosu, kdy všechno přestane najednou platit, přežít a to často i za použití nepřijatelných prostředků. Ano, taková je většina naší populace. Vývoj dal Jakobiskovi za pravdu. Proto tady máme úspěšné estébáky, ničeho se neštítící politiky, upadající morálku, stále sobečtější populaci, tuneláře, velké i malé zlodějě, rozkvět obchodu s narkotiky, dotěrný všude přítomný sex, Kalouskovu loterijní a automatovou mafii, vzrůstající kriminalitu. Právě proto, že spousta lidí je ochotna se do těchto kšeftů zapojit a mlčící většina jim v tom není schopna zabránit. Prohnilá odporná vládnoucí verbež tento marasmus všemožně podporuje a bezkoncepčně řeší operativně jen vyvstalé problémy. A nakonec tomu dá korunu šéf všech zločinců – vyhlásí abolici a z vyvrhelů jsou opět slušní občané. Naši předkové a my prožíváme v posledních 100 letech jedno horší období než druhé. Emigrace je řešením, které pomáhalo v minulosti i nyní. Jakubiskovo dílo, kde se mísí realita s podobenstvím a nadsázkou, mě velice potěšilo. Autor zústává často nepochopen. To je ale osud většiny vizionářských filmů. (05.05.2013)

Nahodilosť chaos, kvalitatívna kolísavosť a neusporiadaná štruktúra filmu sa dajú ospravedlniť tým, že presne vystihujú "zeitgeist" danej doby. Vzaté z toho istého uhlu pohľadu však pochybujem, že tak divoká doba bola tak útrapným prešľapovaním na mieste, akým Jakubiskova snímka väčšinu stopáže rozhodne je. ......... Niekoľko pôsobivých, naozaj výpovedných obrazov vyčnieva nad kopou tuhej, mdlej a otrepanej symboliky, zbytočných scén, vaty. Jakubisko hovorí priveľa a veľakrát bezúčelne a nadužívane, čo aj divoký chaos (ktorý by mohol byť výpovedný a produktívny) premieňa na stojaté vody nedostatku autorskej sebaregulácie. (13.04.2016)

Typická tragikomédia v Jakubiskovom štýle - množstvo satiry, hlášiek, uletených scén, realistické vzťahy medzi postavami, mierne surrealistická atmosféra, niaka tá typická Jakubiskova erotika a hlavne umelecký dej na zamyslenie. Film o páde komunistov v Československu, krátkodobom uvoľnení a slobode, prenikaní nových "hodnôt" zo Západu, o veľkých nádejach a následnom sklamaní, jednak politickom (keď pri moci aj tak zostali ľudia zo starého režimu a k moci sa dostali noví ľudia, ktorí sa cestou starého režimu pustili, sklamanie Slovákov z ich postavenia v štáte a ich pokračujúce protesty, celková kritika a výsmech z celej politickej situácie), jednak životnom, ktoré zobrazuje príbeh dvoch ohrdnutých a oklamaných žien snažiacich sa prežiť v novom režime a zisťujúcich, že poctivou cestou to nepôjde... Typický Jakubiskov film, ktorý nie je pre všetkých (ako vidno z tunajšieho hodnotenia), ale pre diváka, ktorý Jakubiska pozná a vie, čo môže čakať je to slušná realistická satirická tragikomédia. (20.10.2013)

Kdyby to nebyl Jakubisko, tak bych se nad tím pravděpodobně vůbec neměl tendenci zamýšlet a asi bych to totálně zatratil. On to ale Jakubisko je. A já si proto pokládám různý otázky a snažím se to pochopit. A vychází mi z toho, že ústřední trojice nemá nárok na sympatie a tím pádem na ně nemá nárok ani film jako takový. Jakubisko si bezcharakterní lidi nevycucal z prstu- jsme to opravdu my. Máme nad tím ale jásat? Má se nám to líbit, že se v zájmu záchrany holé existence uchýlíme kde k čemu, že ve vztahu přistoupíme na nemyslitelné kompromisy, jen aby mělo “dítě otce”..? Ten film je to pověstný zrcadlo, který nám někdo nastavil. Je to ale zrcadlo ze zrcadlového bludiště- činí nás výhradně ošklivými, není šance, aby nás zobrazilo v dobrém světle. (14.09.2019)