Přízrak

Chtěl jsem počkat až budu mít tu správnou náladu a pak si film pustit. Přesto mě to nesedlo, tak jak by mělo. Je to zajímavě natočené, jsou tam působivé scény, myšlenky, spoustu věcí se mi dost líbilo. Ale taky mě to tolik nebavilo. Místy jsem se nudil a bylo to na mě až moc artové a divácky nevděčné. Nicméně pořád dokáži ocenit, že to není prázdné a ten konec to jen potvrzuje. Rooney Mara a Casey Affleck dokáží i na minimu prostoru být uvěřitelný a jejich příběh působit osudově. Režisér David Lowery je hodně šikovný a rozhodně ho budu sledovat s čím přijde dál. (29.09.2018)

Jemný a citlivý film s obrovskými přesahy a hloubkou, ale chápu, že není pro každého. Je o lásce a o smrti a o tom, jak jsou duše citlivé. Naše emocionální energie a láska nás ovlivňuje i po ukončení funkčnosti fyzického těla. Jsou věci, které nevidíme, ale ty určují život na Zemi, a někteří je vidí a cítí. Každá duše upoutaná na Zemi má klíč k vysvobození a úniku z připoutanosti na Zemi. (22.10.2020)

Jasně, je to velký umění a tak, ale pro jistotu přikládám seznam činností, které shledávám daleko zábavnějšími a smysluplnějšími než sledování Přízraku: Důkladný úklid obývacího pokoje a kuchyně; Dobrovolná návštěva zubaře; Stříhání babiččiných nehtů na nohou; Hledání Atlantidy na dně Čertova jezera; Půlroční studium na státnice z matematiky; Maratón pořadů Jaromíra Soukupa; Absolvování běžeckého maratónu při teplotách pod bodem mrazu; Umývání nádobí pod studenou vodou; Návštěva restaurací, které od Zdeňka Pohlreicha nedostaly ani jednu hvězdu; Účastnit se párty jako střízlivý řidič; Pracovat v telekomunikačních společnostech; Chytat ryby na vyschlém jezeru; Hledat houby na sídlišti; Přemlouvat Babiše, ať už nekrade. (15.11.2018)

Pro ty, kterým se stejně jako mně líbí Rooney Mara, existuje právě jeden dobrý důvod proč tenhle film vidět - a tím je právě Rooney Mara. Pro ty ostatní žádný takový důvod neexistuje. A doporučuju všem divákům z první skupiny, aby proklikávali pouze na scény s Rooney Marou a zbytek vypustili. Vůbec nechápu, že může někdo natočit tak nebetyčně plytkou a duchoprázdnou zbytečnost a přitom ještě nenápadně divákovi podsouvat, že se snad jedná málem o jakýsi existenciálně závažný a hlubokomyslný art. Jasně, duše po smrti mnohdy zůstává připoutaná ke světu a šmíruje pozůstalé, to je mi novinka. A já slibuju, že jestli zhebnu dřív než pan Lowery, půjdu ho párkrát pořádně vystrašit v prostěradle, aby si z toho nadělal do trenek. (10.10.2017)

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem si film pouštěl, o to víc jsem byl zvědavý. Pravda, dlouho mi to nevydrželo. Opět se ukázalo, že nejsem žádný intelektuál, který by mohl docenit skryté kvality tohoto snímku. Začátek byl véééélmi pomalý, tvůrci ho prošpikovali naprosto úchvatnými statickými záběry, v nichž se nevyskytoval ani náznak pohybu a já jsem začínal mít zlé tušení. Po tomto úvodu pokračoval film v naprosto stejně strhujícím tempu a mým věrným společníkem se mi při jeho dalším sledování stalo tlačítko ffw, které dokázalo srazit stopáž na přijatelných šedesát minut. I tak to bylo velmi nudných šedesát minut. (30.06.2018)