Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

Stallone 

všechny recenze uživatele

Krásný film o naději. Život muže, který navzdory své chorobě bojuje do posledního dechu. Většina z nás si neuvědomuje, jaké to je být nemocný, sám, čekat na smrt. Tento film nám to přiblížil. Musíme mít naději, jako on. Musíme vytrvat a bojovat s osudem, který je krutý. Dokážeme to? Postavíme se tomu? Nevím. Pan Mayer to dokázal a cestou do nebe tancoval o lepší druhý život. Protože kdo věří neumře, ale bude mít život věčný. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

"a to je člověk ze sanatoria, pane Jireš! (zde spíš ?)", by si (kdyby chtěl) mohl postesknout Vlastimil Třešňák. A když ne on, tedy já. Některé filmy na mě působí svojí pravděpodobností, Jirešovy filmy mi připadají vesměs nepravděpodobné, a také neinspirované - zde v původním smyslu (dech, dýchání), . Konec dobrý, ale tím ne všechno dobré. A také herecká topornost, nejvíc asi vrchní sestra. Velikáni filmu, to ano, ale jakého? Co si tady povídáme, na tom moc nezáleží, ale dobře placení televizní dramaturgové by měli oddělit zrno od plev, a nedávat do stejného pytle Jireše s Schormem nebo Kachyňou (a dalšími). Pozn.: Možná jsem byl - neúmyslně a nevědomky - ovlivněn pojetím smrti, který tento film zastupuje. Kdybych si mohl vybrat, tak smířlivé smrti (po vzájemném seznamování a přesvědčování) dám přednost před násilnou smrtí (tanec v TBC sanatoriu, válka, pepka a spol., silniční či jiná havárie) ()

Reklama

F.man 

všechny recenze uživatele

Skvělý Dejdar, dobrá atmosféra prostředí, dobré vedlejší postavy a dobrý námět. Bohužel ale Jireš nedokázal z látky "vytřískat" tolik kolik by asi šlo. Přeci-jen scénář, ve kterém jde spíše o pocity a ne úplně primárně o děj mohl být na můj vkus zpracován trochu jinak. Jinak ale nadstandartní porevoluční snímek, bez větších výhrad. Tam se vážně jenom chlastá? ()

cinema_cz 

všechny recenze uživatele

Památná věta, že "každý si musí natočit svůj Přelet nad kukaččím hnízdem", platí i v tomto případě. Scenárista Jiří Hubač, jehož řemeslnou zručnost už nejednou prověřilo pražské Divadlo na Vinohradech či Česká televize (seriál Dobrá voda, Ikarův pád, Nezralé maliny, ad.), napsal příběh, který se výše popsanému klasickému schématu ani příliš nevymyká. Scénář přesto na několika místech zašustí papírem: v řadě případů lze děj s úspěchem předvídat dopředu. V rovině citlivé osobní podívané udržují snímek (kromě režiséra) především vynikající výkony Martina Dejdara a Kamila Halbicha. Jaroslav Sedláček ()

fleker 

všechny recenze uživatele

tudle sem v hospodě potkal znamýho a von mi vyprávěl jednu dávnou příhodu....její variace se proflakujou skoro na kazdy druhy skole stylem "kamarad kamarada myho kamarada mi vypravěl,,," pokaždy ale s menší úpravou....jeho verzi sem ale ještě neslyšel...začínala dejdarem.....tak se děti pěkně usaďte a poslouchejte.... příběh se odehrál na jedné středočeské škole....učil tam učitel co prej vypadal přesně jako dejdar...tančit sice moc neuměl...zato ale vynikal mohutnými gesty, při kterých šermoval rukama s takovou elegancí, že jeho hodiny byly dokonce i samým ředitelstvím školy považovány za rizikové,,,,semtam, když vykládal třeba o svých oblíbených komplexních číslech, ji někdo nevědomky chytil....čas od času dokonce některého studenta se zvoněním odvážela sanita....je podivuhodný že všecky tyhle likvidační zákroky zvládal prakticky jenom jednou rukou,,,levačku totiž míval obvykle v kapse...sem tam ji někdo v mlze zahlíd, ale jinak měla pověst sněžného muže... dejdar se za ni totiž styděl.....chyběl mu na ní malíček a dva články prsteníčku.. ...když na to přišla řeč, skromně tvrdil, že mu je uřízli běhěm přepadení jedné dámy, které se zastal a zachránil ji tím život...ale vrátnej zezdola povidal, že mu je ukousla jedna kurva..........noale proč vam tohle všechno povidam ...... na jednu jeho rizikovou hodinu řišel student Mára malinko pozdějc....to se občas stávalo, zvláš na odpoledních hodinách, protože stravovací zařízení pro jejich instituci bylo mimo areál školy, asi 700 m na sever,,,a protože hned vedle byla hospůdka u kohouta,a neměli tam ty smradlavý tácy...školní jídelna zela většinou prádnotou....no a Mára vstoupil do třídy řádně "najeden"...uďál na učitele véčko, povídá mu NAZDAR JARDO a šel si dát dvacet do zadních lavic....jarda měl ale zrovna asi ňákou blbou náladu neboco...tak zamával rukama a přitáh si ho k tabuli...Mára motal nohama a mumlal něco ve smyslu: TO JAKO KTABULI? ALE MĚ BOLÍ BŔÍŠKO, ale dejdar ho ignoroval,,,začal mu dávat jednu otázku za druhou, a to dokonce i z jiných předmětu...mára si toho moc nevšímal...vklidu si dal do pusy malborku a začal se schánět po sirkách.... profesor rudnul vzteky čím dál víc a celý todle představení vyvrcholilo když mára spadnul na zem a lez po čtyrech...náš učitel si v rozčilení stoupnul: TAKŽE NIC? TAKŽE NIC! TAK PANE MAREK, NESKA JE TO ZATOLIK... zařval uplne bez sebe a udělal jedno ze svych oblibených sardelových gest...bohužel si v tom zmatku neuvedomil.....ze to gesto proved svojí legendární levačkou...a tak když to mára viděl, a konečně se postavil zpátky na dvě... šťastnej jak blecha se vobrátil dozadu do třídy a povídá....TY VOLE DOBRÝ, DAL MI TŘI MÍNUS.... ()

Galerie (9)

Zajímavosti (9)

  • Film byl natáčen v prostorech dnešního Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. Zámek, který Richard Majer (Martin Dejdar) navštíví kvůli svému kamarádovi ze sanatoria, jsou Veltrusy. (hymen)
  • Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)
  • Děj se odehrává v roce 1947, tedy chvíli po druhé světové válce. (Leopard105)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno