Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

klukluka 

všechny recenze uživatele

Je to takovej PřeletnadkukaččímhnízdemPozorvizita trojka, ale je to krásně napsaný a bezvadně zrežírovaný i zahraný. Po dlouhé době silnej českej film. Škoda, že jsme to tady zapomněli dělat. P.S.: Do tohoto filmu musí člověk dozrát. Jako kluk lehce přes dvacet jsem ho kdysi v premiéře nepochopil. Něco jsem musel zažít, abych mu porozuměl. ()

Stružák 

všechny recenze uživatele

Film herecky nadupanej k prasknutí, tady snad hráli úplně všichni, koho si umím představit. 🤯 Režií precizní film, stejně tak hereckým výkonem Martina Dejdara. K pěti hvězdičkám mi snad chybí trošku střízlivější stopáž, protože mi to místy přišlo lehce táhlý. Umím si ale představit, že na Učitele tance budu jednou za čas koukat strašně rád. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

S Jirešovými filmy mám obecně problém, že jsou slušně nasnímané, docela dobře herci zahrané, mají i jistou meditativní atmosféru, ale pokud chybí kvalitní předloha (jako tomu bylo v případě Žertu, a částečně Causy Králík či Katapultu), Jireš filmům nic svého nepřidává, jen bezduše "kopíruje", a často ani nevíme, co chce říct, kam se přiklání. Stejně tak zde se bijí oslava života a pozitivního náhledu na každou cenu s okolnostmi života, resp. nemoci, aniž bych zde nacházel nějaké vyváženější stanovisko, dialog, zajímavost. Dejdar hraje slušně (i když chvílemi je na něm znát, jak moc dává najevo, že hraje, aby bylo vidět, jak dobře hraje), ale nepřesvědčil mne natolik, abych jej bral jako reálnou postavu, jako jsem třeba Hrušínskému věřil jeho Prepsla se vším všudy ve filmu Pozor, vizita! ()

zdeny99 

všechny recenze uživatele

Rok po jedné z nejlepších Dejdarových rolí v ŠAKALÍCH LÉTECH přichází jeho vrcholná role a je jí hodně hodně podobná. Opět hraje tanečníka, který odněkud přichází do neznámého kolektivu. Jen s tím rozdílem, že teď se film odehrává na konci 40. let, těsně po převzetí moci komunistickou mašinérií a místo ulice tančí v sanatoriu. Svým chováním a tím prostředím mi tak trošku připomínal malého českého Jacka Nickolsona z PŘELETU NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM. Ale stejně si nemohu pomoct, že za takovou roli dostal českého lva za hlavní herecký výkon, což je de facto jeho jediné herecké ocenění. Mě se více líbil v Šakalích létech, kde byli i hezčí tance a písničky. Co se týče samotného filmu, tak je to taková poklidná podívaná, která spíše připomíná osobní vlak než rychlík. [5970. hodnocení, 118. komentář, 69%] ()

klima777 

všechny recenze uživatele

Ono i citově vydírat se musí umět (citově, tudíž s citem, a nikoliv s těžkým kalibrem autorské nemohoucnosti). Můžete sice tančit vášnivě, jak chcete a střídavě naložit a vyložit libovolný počet vagónů s uhlím, leč život je jinde. A umírání též. Tohle je slizké handlování s lidským utrpením a bojem proti němu. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (9)

  • Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)
  • Ve filmu se v malé roli objeví i Petr Introvič, lídr hudební skupiny Bluesberry. (J.A.K.)
  • Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)

Reklama

Reklama