Fimfárum Jana Wericha

Byl jednou jeden kovář a ten měl krásnou mladou ženu....... . Při poslouchání hlasu Jana Wericha je mi líto, že jsem jej nikdy nepotkal. Mám pocit, že to je právě ten člověk, se kterým bych moc rád chodil na pivo. Člověk by se náramně pobavil a také jistě pochytil nějakou moudrost (čert:,,..a ty mi za oplátku dáš tři zlé duše“. kovář:,, tolik zlých lidí neznám!“. čert:,,protože jsi idealista!“). 5 příběhů, kterým dle mně vévodí Lakomá Barka, má sice různou úroveň, ale přesto je to záležitost pro malé i velké. I když to nejsou žádné pohádky, ale samozřejmě pravdivé příběhy.... . (21.08.2006)

Genialita tvůrců při zakomponování již dávno mrtvého hlasu Jana Wericha je obdivuhodná. Samotné Fimfárum je velmi dobře zpracovaná adaptace předlohy, za kterou by se autor určitě stydět nemusel. Na druhou stranu asi každému nemusí sedět vzhled loutek, které působí dost drsně. U čertů v pořádku, ale lidé mohli být trochu lidštější. 85% (05.07.2016)

knižní předlohu jsem četl před maturitou a moc se mi líbila, s filmovým zpracováním už to ale tak slavné není.. největším problémem filmového Fimfára je totiž nevyrovnanost jednotlivých povídek, takže zatímco ta první (a zároveň nejdelší - Až opadá listí z dubu) mě po všech stránkách nadchla, další povídky mě převážně nebavily.. jako pocta knize fajn, jako samostatný celovečerní film už moc ne.. 3* (12.04.2013)

Tak abych snad podotknul, že jsem se na Fimfárum Jana Wericha hodně těšil. Nadšení z loutek a ztvárnění prostředí mi vydrželo skoro celý film. To se opravdu povedlo a prostředí vypadá velice autenticky. Tak proč jen dvě hvězdy? Kvůli oněm pěti příběhům. Ty mi toho moc neřekly a jestli jsem na něco už alergický, tak na postavy čertů. Buď jsou to upištěná a žvatlající stvoření (zdravíme pana Trošku a další), nebo jsou to klaďasové (jediná pohádka, jíž jsem toto ochoten odpustit, je S čerty nejsou žerty). A to je problém vážení. Opravdu velmi staré pohádky, sahající svým původem hluboko do minulých staletí, postavu čertů vnímají zásadně negativně, tyhle postavy prostě personifikují ultimátní zlo, proti kterému lze bojovat jen vypětím všech sil. Kam by přišel Tolkien, kdyby postava Saurona byla jen žvatlajícím hipíkem? Mám rád staré pohádky. Novodobé pokusy a rádoby moudré příběhy s hodnými čerty mi nic neříkají. A čerti provozující alkoholový detox? Pochcávající se zombie? Baba ukazující kozy? Snad jen špatný vtip. A to mám Jana Wericha ve velké úctě. (04.08.2019)

Když se do kin měl dostat film "Fimfárum", bylo to jako zjevení. No dobře, film byl docela avizovaný dopředu, ale stejně, kdy naposledy se u nás natočil pořádný loutkový film. Jiřímu Trnkovi by bylo možná smutno, že na něj navazují jen tací jako Švankmajer nebo Aurel Klimt, který se podílel právě i na filmu "Fimfárum Jana Wericha". Tohle je speciální dílo, které prostě muselo upoutat pozornost. Spojuje se zde hned několik pozitivních faktů. Tím prvním je předloha z pera Jana Wericha. Letos už je to 52 let, co byla kniha vydána, ale přesto jsou její témata stále aktuální a smysl některých pohádek je v současné době ještě hlubší. Nejsou to klasické pohádky a některé vás svojí pointou i celým příběhem prostě dostanou. Ty, které jsou v prvním filmu, jsou skutečně poměrně temné, například "Franta Nebojsa" (má na svědomí právě Klimt), což je povídka, která už jen svým zpracováním naladí na správnou vlnu. Dřevěné loutky a jejich vzezření je zvláštně deformované, takže diváka okamžitě napadne, že je zde něco v nepořádku. Ne, to nejsou pohádky pro děti. Ne proto, že by byly sprosté, bylo zde násilí nebo nahotinky, je to prostě proto, že nejsou dětské. I když, na druhou stranu, možná je právě tohle podoba těch pravých pohádek. Trochu děsivé, nelaskavé a chytré. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/prosime-pretocte-fimfarum-1-2-zivot.html (21.02.2013)