Divoká řeka

Vůči Kazanovi jsem měl dlouho předsudky, díky tomu, že přišel z divadla jsem ho nepovažoval za moc filmového režiséra a pak taky kvůli té jeho "práskačské" provařené aféře. Jenže v poslední době jsem viděl jeho dva výborné, u nás naprosto neznámé filmy (kromě Divoké řeky ještě "Tvář v davu"), kde nejen že z herců ždímá vrcholové výkony, ale perfektně zvládá i filmovou-vizuální řeč. Divoká řeka je film pomalý, melancholický (hudba - jednoduché kytarové brnkání a harmonika, žádný patos ; využití vizuální nálady podzimního období a přírodních prvků - listí, mlha, řeka), sepjatý s přírodou. Lidé tu mluví pomalu a o vážných věcech v dlouhých scénách, ale díky Kazanovu vedení z nich nespustíte oči. Na základní zápletku - Clift se snaží po dobrém přesvědčit poslední rodinu poblíž nově dostavené přehrady poblíž řeky Tennessee na amer. jihu, aby opustila/odprodala svůj pozemek, protože oblast bude brzy zaplavena - se elegantně nabaluje mnoho témat - předsudky, rasismus, láska, sepjetí s prostředím. Příjemný je antiheroismus hlavní postavy a nečekané, ale přirozené vyůstění některých situací. Mnohovrstevnatý, silný film. (10.02.2008)

Díky totožnému českému názvu jsem tento film považovala za originál filmu Divoká řeka z roku 1994. Chyba lávky! Tenhle film je totiž příbuzný s daleko slavnějšími filmy jako Na východ od ráje, Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Sladký pták mládí. Úžasné, jak se Lee Reminck z ušlápnutého stvoření dokázala časem změnit v femme fatale ve filmu Sbohem buď, lásko má. O hereckém nadání Montyho Clifta netřeba mluvit. (17.02.2021)

Nudna americka romantarna od rezisera Elia Kazana /East from Eden/. Prilis poznat lacne kulisy, dialogy vyznievaju do prazdna a film nema tempo, a ani jeden strhujucejsi okamih. Montgomery Cliff /I Confess, The Heiress, Red River s Johnom Wayneom / nic dohromady nepredviedol. Nudna americka sucharina . 50 % (06.06.2015)

"Berete lidem duše a nahrazujete je elektřinou." Osmdesátiletá Ella však o moderní kuchyni ani rádio nestojí. Přeje si dál vysedávat na verandě dřevěného domku a navždy zůstat v krajině divokého rákosí a černošských popěvků. V krajině, kam ji kdysi přivedl manžel a kterou považuje za součást svého života. Film Divoká řeka nás zavádí do chudé oblasti v povodí řeky Tennessee, kde se všichni navzájem znají a zaměstnávat černochy se stále ještě nesluší. A na pozadí rasové nesnášenlivosti a maloměstského individualismu se odehrává drama ženy, která toho navzdory své skromnosti chtěla příliš mnoho. Alespoň podle federální vlády. Venkované se zapojují do výstavby přehradní nádrže, což jim má v rámci Rooseveltova programu TVA přinést práci a elektřinu. Ve jménu pokroku všichni odprodali své pozemky, pouze stará vdova ne. Divák se stává svědkem konfliktu, kdy proti sobě stojí hrdá stařena, které dělá společnost jen několik negramotných černochů, a všemocná byrokracie. Veřejný zájem proti soukromému majetku a osobním hodnotám, kdy každý vnímá svůj užitek jinak. Na jedné straně existují argumenty, že přehrada zabrání smrtícím záplavám, které oblast sužují, a zlepší životní úroveň chudých Jižanů. Na druhé straně je láska k zemi, již nelze vyčíslit dolary, a odpor k moderní civilizaci. Ella nelpí na majetku, nebojí se povodní, nevadí jí, že zůstala ve svém boji sama. Tvrdí, že je proti přehradám jakéhokoliv druhu, a má ráda, když věci fungují přirozeně. "Můžete mne odsud dostat pomocí síly, nebudete jí potřebovat hodně. Je to ale jediná cesta, jak mne odstraníte, protože já proti přírodě nepůjdu." Ella působí křehce, přesto má každé její slovo autoritu. Diváka si získává především svým osamělým bojem a upřímností, která z ní na rozdíl od úřednického Chucka, jenž má za úkol ji z ostrova dostat, vyzařuje. (08.05.2012)

Tahle řeka mě asi minula, sama jsem překvapená a netuším, proč vlastně.. Natočené je to hezky, příběh má co říct a v tom konfliktu staré ženy a mladého zaměstnance TVA jsem rozuměla oběma stranám.. Problém je zřejmě ve mně, nedokázala jsem stranit ani jednomu z nich a ta podivná „líbezná“ romance mě tak trochu obtěžovala.. K tomuto snímku se určitě ještě vrátím, mám pocit dluhu.. (13.01.2022)