terezahol

zhruba v první třetině jsem se příliš neorientovala - kdo je kdo, jaké jsou vztahy mezi postavami. Pak jsem jen sledovala se zatajeným dechem scény, které byly poeticky drsné, neúprosné, kterým se nechtělo věřit, protože obsahovaly krutost a zároveň lidské vlastnosti jako strach, nejistotu, hloupé spontánní nápady, touhu vyniknout,... a plnit si sny. Několik hodně vtipných momentů, oceňuji litevské znění, díky němuž se divák skutečně přenese o čtyřicet let zpět k nehostinnému "jaru" u Baltu. V neposlední řadě hodně edukační. I Litevci měli svého Palacha. I sovětská mládež se chtěla bavit, poslouchat Stony, nečekat na svatbu.

měl to být oddechový snímek, jakých už jsem viděla, mladý umírající člověk, který začne páchat jednu šílenost za druhou, bude ze sebe chrlit černý humor, potká samozřejmě nějakou tu lásku a nakonec se zázračně uzdraví. Ale toto mi vyrazilo dech. Svou neklišovitostí, ten film nepředstírá emoce, jen normální vztahy mezi lidmi, nejistotu, přitažlivost, sny, že jednou stihneme to a ono, které žijeme snad všichni. Nemoralizuje. Nedělá z námětu, který je sám o sobě silným a dalo by se říct, že houbou na dojetí, "dojnou krávu", jen jde o takové to nevyhnutelné, co pořád visí někde na pozadí, čemu se nechce uvěřit, protože je vše přece tak normální, hezké, každodenní a přitom plné naděje. Nejvíc mne asi chytlo ono "ze života". Je mi jedno, jak moc si kdo příběh vymyslel, ale docela věřím, že podobných může být všude okolo... a jestli ta hodina a půl přinutila diváka, aby trochu zapřemýšlel sám nad sebou, nad tím, co dělá a co je možné, co má smysl, tak to za to podle mého rozhodně stálo. / A velmi se mi líbila kamera.

hvězdičku dolů za občasnou rozvleklost, jinak čtyři za to, jak se podařilo vykreslit odpornost a vůbec všechno fuj - ošklivě svalnatým hrdinou, na něhož se nedalo dívat, počínaje, přes jeho tupost, neschopnost rozhodnout se a být trochu chlap, po citově vyděračskou a do sebe zahleděnou matku. Thajsko tu vypadalo, jak si ho představuju, ani ne tolik ráj slunce a oáza u moře, ale spíš hluk, chaos, turisté, motorky. Jazyková bariéra a neohrabaná komunikace všech se všemi se podle mého povedly vykreslit dobře